Zpravodajstvi ze sveta


Nazdarek vsichni moji kamaradi a pratele,
Doufam, ze vam nebude vadit, kdyz vam vsem napisu stejny e-mail, protoze jinak bych se asi upsal a hlavne by to bylo kdovi kdy, kdyz bych psal kazdemu jednomu zvlast. No hned na zacatku se musim omluvit, ze jsem se tak dlouho neozval (neco malo pres mesic jsem se klavesnice mojeho starickeho 286 IBM pocitace nedotkl), ale opravdu jsem nestihal. Co bylo toho pricinou se hned dozvite v nasledujicich radcich. Asi bych zacal nekdy datem 3.cervence (pro ctenare na slovenskem okruhu jula), kdy jsme se vydali petice lidi a dvou aut na vylet do Washingtonu DC. V Americe je den 4.7. slaven jako jeden z nejvetsich svatku (Den Nezavislosti) a tak jsme vsichni predpokladali, ze tam bude asi rusno. A taky bylo. Vyrazili jsme jeste vecer 3.7. aby jsme dojeli co nejdal. Prespali jsme v motelu a rano hura dal. Kolem poledniho jsme se teda dostali do hlavniho mesta USA. Ten den bylo pocasi nadherne, skoro spis az dost teplo (kolem 27~ Celsia). Tak jsme moc nevahali a zacali s prohlizenim Capitolu, mistniho nadrazi (kde jsme se najedli), potom koukli na fontanu namorniku, prohlidli si budovu FBI (byla zavrena, prohlidka jenom ve vsedni den), az jsme konecne dorazili k Bilemu domu. Je to takovy nenapadny domecek uprostred velke zahrady. Jenze okolo bylo lidi jako much, nejak zvlastni slavnost, nebo co. Tak jsme jenom zjistili, ze co a jak a dozvedeli se, ze je treba mit specialni listky na to , aby jsme se dostali dovnitr. Listky jsou zadarmo (jako temer vsechny vstupy do muzeii a galerii ve Washingtonu), ale je treba si na ne dost privstat a stoupnout si do pekne dlouhe rady (uz okolo 8:00 je tam tak 300 lidi). Potom jsme se vydali k Lincolnovu pomniku a malemu jezyrku pred nim (slavna scena ve filmu Forrest Gump se odehravala prave tam), prohlidli si Einsteinuv pomnik, pomnik padlym a nezvestnym ve Vietnamu (pres 58 000 jmen) a v Koreji, no a na zaver dne jsme koukli na velkolepy ohnostroj, ktery je tam poradan kazdy rok. V tomto jsou americani perfektni, neco oslavovat a delat to pekne velke. Po ohnostroji jsme se svezli metrem, ktere bylo natriskane jako kazde rano v Praze pod Vaclavakem a jeli se ubytovat do jednoho motelu za mestem. Kdyz jsme sli spat, bylo uz skoro 1:30 v noci. No a brzo rano bylo treba vstat a pro listky. Takze jsem spal asi 4.5 hodiny... :-((( Ale listky jsme dostali, dojeli pro ostatni a hurra do mesta podruhe. Problem byl jko vzdy s parkovanim, ale nejak jsme to vyresili a tak jsme videli Bily dum (no musim rict, ze to nebylo spatne, ale hodne zamku u nas je uvnitr i zvenky podstatne hezcich), vylezli na Washingtonuv monument (vysoky jehlan s vyhlidkou), koukli se do muzea letectvi a kosmonautiky (kde je taky zminka o Remkovi a kde jsem taky potkal nejake lidi z Prahy) a to bylo asi tak vsechno ten den, protoze jenom to muzeum zabralo asi 3.5 hodiny a to jsem vicemene behal od jednoho ke druhemu a nemel moc casu si to ani poradne prohlidnout. Vecer jsme uz toho meli vsichni tak akorat dost a tak jsme se vydali do jedne casti mesta, kde jsou podniky a restaurace, dali jsme si dobrou veceri a bylo nam vsem dobre (3 Cesi, Anglican a Mexicanka). Vecer jsme padli do postele jako mrtvoli a spali jako drevaci. Po nekolika malo hodinach spanku opet na nohy, resp na kola a znova do mesta, zkouknout aspon neco , co jsme jeste nevideli (Muzeum umeni, znova kosmonautika, Hlas Ameriky, ....) a po obede jsme vyrazili domu. Cesta byla dobra, trvala asi 10 hodin a na zaver jsme akorat pekne zmokli ve slejvaku na dalnici. Jako shrnuti bych chtel rict, ze Washington je opravdu pekne mesto, uplne jine nez typicke americke mesto a kde je hrozne moc veci a zajimavosti k videni, ale na to je potreba aspon tyden (Arlingtonsky hrbitov, Pentagon, ruzne pomniky a muzea, ....).
No dalsi tyden uz jsem se pomalu zacinal pripravovat na dovolenou. A to tak, ze jsem dal mojeho Broucka (pro nezasvecene, to je moje cerne male auticko) do opravny, aby mu vymenili rozvodovy remen. Jenze mi ho vratili, ze remen nemaji a ze by to trvalo nejaky tyden, nez ho sezenou. Tak jsem si ho ve vedlejsim krame koupil a donesl, aby mi to vymenili. Takze dalsi tyden jsem jim ho dovezl do opravny. Bohuzel se tam zdrzel o den dele, protoze neco museli poradne zkontrolovat. No ale jeste jsem vynechal vikend. Takze ten vikend jsem byl s prateli na severu Michiganu kanoingovat. Poprve v zivote jsem sedel v kanoi s kamaradem, ktery delal neco podobneho taky poprve. Takze to podle toho taky vypadalo. Preklopili jsme to asi 5x. Voda byla prijemne chladna a nastesti ne moc hluboka, takze to bylo i prijemne. Nejdulezitejsi ale bylo, ze se mi to moooc libilo a jenom lituji, ze proc jsem to nezkusil uz driv. Vecer po asi 6 hodinach v lodce jsem toho mel tak akorat plne zuby a byl jsem unaveny jako dite. Takze jsme rychle upekli na ohni veceri a hura spat do stanu. Nebyt tech komaru, mohlo to byt i docela prijemne spani ....
Takze zpatky k auticku. Ve stredu mi ho vratili, ale hned jak jsem ho poprve natocil, tak jsem slysel, ze ten zvuk motoru je jiny, nez predtim a tim padem je to trosku vic hlucne. Tak jsem se tam byl hned druhy den zeptat, ale ze pry to je normalni. ME se to ale moc nezdlao, tak jsem se zeptal kamarada, ze co si o tom mysli. Koukli jsme se pod kryt a zjistili, ze ten remen byl docela volny. No ale co nadelat v patek po obede, muzelo to vydrzet do pondelka. Pres vikend me cekali 3 dulezite skutecnosti. Prvni hned v sobotu rano. Totizto asi pred 2 mesicema jsem se "upsal" a zaplatil jsem si tzv. SKYDIVE skok, coz je vlastne skok z letadla s padakem. Takze jsem cele sobotni dopoledne absolvoval celkem slusny vycvik, jak se zachovat ve vsech moznych situacich, ze jsem z toho mel az skoro strach (no kdo by nemel skocit z vysky asi 1 km z letadla do takove desne prazdnoty .... Ale nastesti jsme jako soucast vybavy meli i prijimac, takze nas instruktor ze zeme navigoval a rikal, co mame delat. Takze nakonec jsem se v poradku dostal az na zem, dokonce jsem se jako jeden z mala trefil do doskociste, za coz jsem obdrzel na pamatku kamen z doskociste s podpisem sefa letiste. Co vam budu povidat, pocit je to prvnich 5-10 sekund hrozny, padas nekam a nevis kam a nevis, co se s Tebou bude dit, ale potom pokud je vsechno v poradku, tak je to nadherne sledovat krajinu okolo, ridit si jak letis (ovladani je podobne jako v aute) a citit se jako ptak. Pokud budu mit jeste cas, tak si to urcite zkusim jeste jednou .....
No a vecer, kdyz uz jsem opet pristal na zemi obema nohama me cekala druha udalost toho vikendu, Cesko-Slovesnky festival v Dearbornu. No ono to bylo spis takove setkani lidi, kteri tu ziji a hlasi se k teto nasi zemi. Tak jsem potkal nekolik novych znamych a pokecal s lidmi (at uz cesky nebo anglicky, protoze ne vsichni jeste umi svuj rodny jazyk). No a potom prisla nedele a kolem obeda ten treti dulezity okamzik v tom tydnu, a to na letiste do Detroitu priletel muj spolujezdec na tri tydny dovolene, kamaradka ze skoly resp. z koleje v Blave, Elena. TAkze to dopoledne jsem lestil a cistil Broucka zevnitr i zvenku, uklizel v pokoji a delal proste takove ty ruzne veci pred prijezdem nejake navstevy. A po obede jsem vyrazil na letiste. Nastesti terminal pro mezinarodni lety neni moc velky, tak jsem to nasel bez problemu. Kdyz jsem parkoval, tak akorat letadlo British Airways rolovalo k budove, takze jsem tam byl akorat. TAk jsem si sedl k vychodu, odkud mela vylezt a cekal. No a samozrejme ona asi po pulhodine cekani prisla, ale uplne z jineho konce. Tak jsme zjistili, ze co a jak (jeji zavazadla neprisli, ze az dalsim spojem, coz bylo druhy den), sedli do auta a jeli domu. No a od te chvile jsem uz byl uplne vytizen ve volnem case, takze uz jsem nemel cas temer na nic .... :-))))
Takze jeste v nedeli jsme se vydali na prohlidku mestecka Ann Arbor, ktere lezi asi 45 km odsud a kde budu od zacatku zari (septembra) bydlet do konce roku. Je to takove mensi mestecko, kde je jedna z docela vyznamnych americkych universit, takze tim padem je tam hodne mladych lidi a moznosti neco delat a pritom se vylepsit v anglictine ....
A od nedele jsem taky temer tri tydny spal na zemi, protoze jak se slusi, na moji normalni matracce (coby posteli) spala Elena. V pondeli rano vsak zacali trable, ktere byly podstatne horsi. Hned rano jsem se stavil v servisu, ze ten motor neni v poradku a ze remen je volny. Na to jsem dostal odpoved, ze pry to je normalni, ale ze se zepta u autorizovaneho opravce (ktery je taky podstatne drazsi). V utery rano, kdyz jsem nastartoval motor, z pod kapoty se ozval uz uplne jiny zvuk, nez den predtim. To uz bylo asi posledni varovani. Tak jsem se v opravne stavil jeste jednou (je totiz primo na ceste, kde jezdim denne do prace), co ze to ma znamenat. Opet jsem dostal odpoved neslanou nemastnou, ale ze s tim asi uz opravdu neco je. Ze at se stavim, az pojedu z prace. Takze jsem dojel do prace z motorem ufunenym a pri vyssich otackach dost hlucnym, odstavil jsem ho na parkoviste a sel pracovat. Jenze mi to nedalo, a ze jim to tam dovezu na obed. Dobre teda. Na obed sednu do auta, otcim klickem a .... NIC. TAk to zkusim jeste jednou a znova NIC. A bylo hotovo. Motorem uz neslo ani otocit. Takze jsem pekne krasne jim zavolal, ze motor je dead a ze co s tim. Tak zavolali odtahovku, mileho Broucka vzali za predni kola (skoda, ze jsem nemel fotak, byl to docela smutny pohled) a odtahli mi ho do servisu. To bylo utery odpoledne. Nastesti mel jeden kamarad u nas schovane auto, takze jsem mel jeste ten den cim jezdit. Vecer jsme totiz jeli s Elenou se podivat do mesta Detroitu, ukazat ji mistni "krasy" - rozborene nadrazi a ponicene domy, centrum a nekolik zajimavych budov a ostrov na rece. A spon to bylo ten den zajimave a vesele. Ve stredu hned rano jsem se dozvedel v servisu jednu velmi nemilou informaci, a totiz ze motor dost poniceny, protoze pist trefil otevreny ventil a ohnul ho, coz se v zadnem pripade nesmi stat. A to vsechnou vinou prave volneho rozvodoveho remene, na ktery jsem je upozornoval uz dva dny pred tim. Takze oprava si pry bude vyzadovat minimalne tyden , a to jsme prosim meli druhy den vyjet na dovolenou na jih..... Takze jsem pekne nastvany.
No ale co se dalo delat, at jsem na ne ja a nebo i moji znamy dorazeli jak chteli, prace se proste neudelal driv nez opravdu za vic jak tyden, presne za 8 dni. To znamena, ze jsem auto dostal zpatky ve ctvrtek vecer, 31.7.97. Do te doby jsem si uzil hodne nervu, telefonatu , nadavani a pod. Nejvic me stvalo to, ze jsme ztraceli cas, ktery tu mohla Elena byt, protoze se musela zase za 3 tydny vratit domu. No nastesti (v nestesti) nam jeden kamarad pujcil jeho starsi Geo Metro (ktere jezdi u nas jako Suzuki Swift), takze jsme byli aspon trosku mobilni a mohli aspon neco delat, resp. neco videt v te dlouhe cekaci dobe. Nakonec jsme v patek byli na jedne oslave narozenin, tak jsme se zdrzeli az skoro do 4 hodin do rana .... Tak jsme se ani moc nevyspali, protoze jsem si zase pujcil dalsi auto od dalsiho kamarada (takove trosku vetsi vozitko, u nas neco jako Jeep Cherokee) a v sobotu odpoledne vyrazili se podivat na Niagarske vodopady. A protoze jsme nemohli jet pres Kanadu (obcane Slovenska potrebuji vizum), tak jsme museli jet okolo. Coz bylo skoro 700 km. Taky podle toho jsme tam dojeli, asi ve 2 hodiny v noci. Ale aspon jsme je videli v noci. Myslel jsem, ze budou treba nasvicene, ale to je asi jenom do pulnoci. Tak pozde uz tam prece jenom nikdo neni. No skoukli jsme co je tam a vydali se hledat misto na prespani ve stanu. A jak tak hledame, narazili jsme na jeden dum, kde meli nejakou party, tak jsem se tam zeptal, ze kde je kemp, a oni ze at nikam nejezdime, ze at to zapichneme primo tam, rozlozime stan a dojdeme k ohni. A jak rekli, tak i bylo. Tak jsme jeste dobre pokecali a pipili pivo, ktere nam dali a potom uz jsme se opravdu moc tesili do stanu, zalehnout a spat. Rano jsme museli pomerne brzo vstat a vyrazit smer Niagara. Vsichni v dome jeste spali, tak jsme se zbalili, jak jsme byli a pryc. Ale diky moc tem zlatym lidem.
Na Niagare jsme skoukli, co se dalo, projeli se lodi pod vodopadem, projeli se vlackem po brehu, sesli dolu pod jeden vodopad (to jsem byl mokry jako mys, i kdyz jsem mel plastenku), prosli se po mestecku a po obede uz byl zase nejvyssi cas vyrazit domu, prece jenom tech 700 km zpatky se nepreleti jen tak. No domu jsme nakonec bez problemu dojeli uz okolo 10 hodin, jenze jsem jeste musel jit vratit auto, takze jsem se do postele opet dostal asi az okolo 1 v noci. A to jsem spal jako drevo az do asi 11 hodin dopoledne. Ten den se totiz zacala moje dovolena nucenym pobytem doma. Takze jsme tak jezdili okolo, byli se kouknout v Detroitu jeste jednou a tak nejak se poflakovali okolo domu. Obcas jsme se sli zeptat na stav veci okolo auta ( atim padem se vzdy nejak rozcilili) a to bylo asi tak vsechno, co jsme udelali. No mimojine jsme taky koupili stan, protoze ten prvni nebyl moc velky a navic nejak promokal odspod, a tak jsme ho vratili a vybrali a koupili jiny. Ten den jsme postavili v obchodech asi 6 stanu, takze uz nam to slo celkem rychle. Vsak se to taky potom na cestach hodilo, protoze driv jak po pulnoci jsme ho nikdy nestaveli a tim padem byl vzdy trosku spech uz co nejdriv lezet a spat. V utery uz moje zlost dosla az tak daleko, ze uz jsem mel objednane auto z pujcovny, ale nakonec z toho seslo, jednak protoze Broucek uz byl skoro hotov (to jsem jeste netusil, ze to bude trvat jeste nekonecne dva dny) a jednak proto, ze to by bylo dalsich 400 dolaru ven z kapsy. A to je docela dost. No ale nakonec jsem to auto ve ctvrtek vecer (okolo 5 hodiny) dostal do ruky s tim, ze by melo byt v poradku a ze uz me tam nechteji s tim problemem videt .... No ani ja tam uz nechci jet, dokonce se zadnym problemem. Ta oprava je totiz stala minimalne okolo 1200 dolaru a navic tyden obsazene misto v dilne. Ja jsem za to zaplatil tydennim cekanim a spoustou nervu. Ale kdyz jsem to nakonec vsechno secetl, tak jsme vlastne ztratili asi jenom 3-4 dny, ale i tak je to dost. Nakonec jsme se s Elenou dohodli na tom, ze odlozime jeji let aspon o dva dny pozdeji, takze se nam ten cas jeste trosku natahl, ale i tak to bylo sibenicnich 12 dnu na cestu, kterou jsem planoval na plnych 15 dni. Nakonec jsem taky musel neco vypustit,protoze jsme to proste nestihali.
No takze jsem prevzal auto, hned jsme ho jeli vyzkouset, ujeli jsme asi 80 mil a zdalo se byt dobre. Ale pri porovnani , ze nas cekalo skoro 9000 km, to bylo docela blahove presvedceni. Nakonec teda musim rict, ze jsme s tim zadne problemy nemeli a auto jelo stale dopredu a bez zadnych komplikaci.
Sbaleno jsme meli uz asi od uterka, takze jenom jsme vsechno nahazeli do auta (no nahazeli, ono se to pekne muselo srovnat, protoze veci bylo vic nez dost a malem se to do toho mrnouska ani neveslo) a konecne asi v 21:05 vecer vyrazili na dovolenou. Jeste pred odjezdem jsme se trosku (ac neverici) pomodlili, aby auto vydrzelo celou cestu a potom uz hurra na dalnici. Ten prvni vecer jsme ujeli temer 300 mil (480 km), takze jsme to "zapichli" kousek za Chicagem na parkovisti a zalomili to v aute tak, jak jsme tam dojeli. Bylo to asi kolem 1:00 v noci. Spanek v aute (pro me to bylo poprve) neni teda zadna sranda a tak jsem podle toho taky druhy den vypadal. Vyrazili jsme hned po probuzeni, tzn. okolo 7:00 a ujely hned asi tech 100 km, kde jsme teprve zastavili , umyli najedli a trosku ze sebe udelali lidi. No potom uz jsme stale padili asi 110 km rychlosti smerem na zapad, az jsme kolem poledniho dorazili do hlavniho mesta Iowa-u, Des Moines. Tam jsme to zkoukli, dali si neco k jidlu a hned zase dal, casu je malo a do Colorada jeste desne daleko. Jenom jsme se tam stavili v mistnim Capitolu (neco jako nas parlament), ktery je vernou kopii toho ve Washingtonu a to je asi tak vsechno zajimaveho v tom meste. Dalsim statem po Michiganu, Indiane, Illinois a Iowa byla Nebraska. Nebraska by mohla na vlajce a ve statnim znaku jednu velkou kukurici, protoze jsme temer celou cestu jeli stale mezi kukurici. Vsichni me na to upozornovali dopredu, ze stravime dva dny v kukurici, ale ja jsem to chtel videt na vlastni oci. A meli pravdu, prvnich 15 minut je celkem zajimavych, potom dva dny stale stejne ..... No ale to uteklo taky rychle (jako benzin v nadrzi) a tak vecer (teda spis okolo pulnoci) jsme to zapichli v nejakem kempu tesne pred hranici s Coloradem. Kemp byl pekny, o to vic nas tesilo, ze jsme nemuseli nic platit, protoze tam v noci nikdo nebyl a rano jsme se k nicemu nehlasili .... :-))))
Kolem 9:30 jsme teda konecne vyrazili, prejeli hranici Colorada, nabrali si furu map a brozur na Visitor's centru (info pro turisty) a uhaneli stale na zapad. Do Denveru jsme teda dorazili okolo poledniho, objeli cely trosku dokola, ale nejak se mi tam nic zvlastniho nelibilo (teda ani Elene), a tak jsme se rozhodli , ze to zkouknem spis okolo. A tak nase prvni kroky vedli do prirodniho amfiteatru za mestem, ktery je vybudovan mezi dvema velky bloky kamenu a je tam tim padem velmi dobra akustika. Vsak tam taky hraji kapely jako U2, R.E.M., a nevim kdo jeste. Tak jsme to zkoukli, natocili nejake prvni zabery na video (to byla vlastne takova mala premiera, protoze predtim jsem zadnou jinou poradnou reportaz jeste nedelal. Blby je jenom to, ze to cele vlastne uvidim, az se vratim domu, protoze tady si to prohlidnout v televizi nemuzu (jina norma). Tak snad tam neni nic hrozneho a muze to byt i sledovatelne. Po tom zajimavem cervenem amfiku jsme vyrazili jeste dal na zapad, kde nas cekal nejvyssi kopec, kam se da dojet autem az na vrchol. Ted asi vypadam jako spravny american, vsude dojet autem, ale z Denveru to bylo dobrych 80 km a od upati kopce na vrchol jeste asi 40 km, to by se asi ujit za rozumnou dobu nedalo. A navic jsem si chtel trosku "zavolantovat" v tech zatackach. To se mi nakonec splnilo, ale tak napul, protoze nahore uz jsem musel jet pomalu, cesta totiz byla dost uzka, na jedne strane hora a na druhe prudky sraz dolu. a zadne zabradli nebo krajnice, proste asfalt a hned nic ....
Ten kopec je vysoky 4350 metru nad morem (ovsem nevim, nad kterym) a tim padem jsem byl asi na nejvyssim bode v zivote (kdyz nepocitam prelet oceanu v letadle ve vysce asi 10 km). A podle toho tam taky byla zima. Kdyz jsme odjizdeli z Denveru, tak tam bylo teplo (kolem 23 ~C), nahore vsak bylo asi 4~C. No a tak se nase kratka tricka a kratasy moc nehodili .... Ale tu chvilku jsme to prezili, neco nafotili, neco nakamerovali a rychle zase dolu do udoli, protoze uz bylo docela pozde vecer (skoro 9:00 ) a padala mlha a tma a tak jsem nechtel pokouset ten sraz jet kolmo dolu. Ale zvladli jsme to dobre a na noc jsme jeste nejaky ten kilometr smerem ke Rocky Mountain Nat. Park ujeli. No a kdyz uz jsem nevidel ani na oci, tak jsme zastavili v nejakem kempu, prodelali pravidelny proces (rozbalit stan, natahat deky, prevlict a spat) a zalomili to ke spanku spravedlivych. Na rozdil od Nebrasky, kde jsem spal jenom v tricku a trenyrkach, tak tady jsem se musel poradne oblect a prikryt dekou, protoze spat ve vysce okolo 3000 metru neni uz takova sranda. Ani jsem moc oci neotviral, protoze mi byla zima pod vicka ... :-)))
Rano vsak ale na nas koukalo slunicko a vesele se smalo, a tak jsme vsechno rychle pobalili, poprve jsme se po delsi dobe osprchovali z potu a prachu, udelali ze sebe cloveky a hibaj do hory. Opet na Visitor's centru jsme nafasovali nejake mapky a pozadlai o radu, co kde a jak je mozne delat v Rocky Mountains, zaplatili celkem slusny vstup ($10) a vyrazili kupredu. Rozhodli jsme se udelat prvni malou turu, neco jako nacvik na pozdejsi sestup do Grand Canyonu. Tentokrate jsme sli pekne po cesticce v podstate stale rovne po rovine, tak to bylo takove prijemne rozhybani stuhlych svalu po tech dvou dnech v aute. Jo jeste jsem zapomel, den predtim jsme se taky podivali ke hrobu znameho bojovnika (a ted nevim jestli s Indiany a nebo proti) Buffalo Billa. No asi se mu tam lezi pekne, ma to na peknem miste. Takze zpatky k prochazce, po asi 3.5 hodinach chuze jsme se opet vratili k autu, prezuli a hup do auta a zbytek parku projet autem (asi 40 km). Prejeli jsme nejvyssi bod (taky okolo 4000 metru), udelali nekolik fotek, natocili a zase dolu do udoli a ven z parku s tim, ze se tam jeste druhy den podivame, protoze nam zbyvalo jeste asi polovina. A tak jsme se vydali hledat misto, kde slozime hlavu. Po delsim hledani a ptani (nekde bylo plno, nekde jsme to nemohli najit) jsme se konecne utaborili a zalehli. Moc lidi tam nebylo a tak tam byl klid. Rano asi kolem 7:00 nas prisla vzbudit mistni rangerka, ktera se stara o tabor a hned nas i zkasirovala, protoze v noci jsem to neudelal (nemel jsem drobne). Tak kdyz uz jsme byli vzhuru, tak co uz, najedli jsme se neceho (moc toho nebylo, co bylo z domu, uz jsme dojedli, a nic noveho jsme v podtate nemeli), zbalili stan a zpet do parku (vstupenka plati cely tyden, takze jsme uz nemuseli platit jeste jednou). Jeste jsme se stavili u pumpy, a protoze slunicko krasne svitilo, tak jsme i auto umyli ( a to jsme asi nemeli delat, protoze od te chvile to s tim pocasim uz za moc nestalo, ale nebudu prebihat). Potom jsme se rozhodli, ze dame neco jako snidani-obed v jedne celkem sympaticke restauraci. No a jak tak vybirame a pritom nabijime baterku do kamery, tak nas oslovi servirka a ze pry odkud jsme. No tak mi ze z Evropy, z Ceskoslovenska. A ona se zacla smat a pry:" Ja jsem z Prahy". Jak je ten svet desne malicky. Tak jsme v prijemne spolecnosti posnidali a kolem poledniho konecne vyrazili do parku. Auto jsme odstavili na parkovisti, svezli se mistnim School Busem (coz jsou tecdhnicky neskutecne zastarale stroje, u nas neco takoveho jezdilo asi tesne po valce), ktery nas dovezl na parkoviste u Medvediho jezera, odkud zacinala nase dalsi tura v horach. Tentokrate to bylo trosku delsi, asi tak na 6-7 hodin. Asi 7 km nahoru a tu stejnou trasu dolu. Zezacatku to bylo dobre, nahore vsak zacal foukat pomerne dost silny vitr (to uz bylo za hranici lesa, teda uz zadne stromy ani keriky, jenom kameny) a trosku poprchavat. Tak jsme nasadili vetrovky (to bylo taky to jedine, co jsme mohli), a slapali stale kupredu. Nakonec se nam to aspon castecne vyplatilo, protoze jsme ten vrchol prece jenom nasli, i kdyz byl uplne ponoreny v mlze. Tak jsme snedli jablicka a neco sladkeho, udelali fotku a hajdy zase zpatku dolu. Hodin bylo jako na kostele a do dalsiho poutniho mista daleko. No a jak nas zase ten prehistoriky autobus vezl na parkoviste, spustil se desny lijak, ktery teda byl dost silny. Tak nam nezbyvalo nez rychle sednout do auta a vyrazit smerem na jih, do Colorada Springs. Celou dobu jsme jeli v desti a potom uz i ve tme. Tam jsme dorazili asi kolem 10:30 v noci. Tak jsme se pokusili neco najit na spani, jenze do kempu se v tom desnem desti ani jednomu z nas nechtelo a motely byli bud plne a nebo dost drahe (pres 45 dolaru na noc). A tak jak tak krouzime okolo, nakonec jsme se rozhodli pro spanek v aute. Tentokrate jsem jako ridic mel malou vyhodu, mohl jsem spat aspon relativne v leze na zadnich sedadlech. Nohy jsem mel do L (sedadlo ridice bylo uplne vpredu a sklopene dopredu). Chudak Elena lezela -sedela ve svem sedadlo a asi se moc nevyspala, protoze druhy den byla trosku unavena. No nicmene na parkovisti pred kostelem byl klid a tma, takze jsme oba spali jako drevo az do rana. Kolem 8:00 jsme se vzbudili a bohuzel zjistili, ze dest je sice mirnejsi, ale zato vytrvalejsi a obloha byla seda jako byvale vychodonemecke cyklisticke dresy, takze jsme po kratke debate usoudili se s Coloradem docasne rozloucit a vyrazit smerem na jih, do Noveho Mexika a potom na zapad az do Arizony, cil Grand Canyon. No jenze to bylo az za asi 1100 km, takze vlastne cely den cestovani. Ale nic to, zastavili jsme se opet na centru pro navstevniky Mexika, nafasovali neco malo informaci a hned zase pelasili dal. Neco po poledni jsme dorazili do Santa Fe, hlavniho mesta Noveho Mexika. Je to zajimave mestecko s typicky mexikanskymi stavbami. I lidi jsou takovy vic jinaci, nez jinde. A tak jsme to zkoukli, koupili nejake pohledy a hned zase pryc, na jih a potom na zapad. Jeste nez se stacilo setmet, tak jsem konecne nasel aspon kousek slavne silnice "Route 66" , kde jsem se nechal vyfotit a hned zase dal. Cestovali jsme ten den hodne dlouho, asi kolem 3:00 hodiny ranni jsme se teda konecne dostali do blizkosti Grand Canyonu. Jenze to jsme jeste nevedeli, ze tam zadny kamp nenajdeme. Asi jsme spatne hledali, nebo co, ale proste jsme to nezvladli a tak nam nezbyvalo nez spat uz potreti v aute. Pri pomysleni na druhy den, kdy nas cekala tura dolu a nahoru v desnem teple a dost velkem prevyseni, tak to nebylo kdovi co. No ale ja jsem opet spal jako ridic vodorovne, Elena opet sikmo. KDo aspon trosku pozna to male auto (u nas to jezdi jako Mitsubichi Eclipse), tak si mozna dovede predstavit, jak je tam malo mista. Pro neznale, Skodovka 120 je prostorne auto (na zadnich sdedadlech).
Rano, kdz jsme se konecne asi v 7:30 probudili, tak jsme zjistili, ze kolem nas je vlastne jenom poust, sucho a pisek. Po Coloradske prirode to byla docela dost velka zmena. No ale moc jsme nezaheli (vzdyt ani nebylo jak), zbalili saky-paky a do Canyonu. To nam ale jeste zbyvalo nejakych 130 km, takze jsme tam dorazili asi kolem 10:00 hodiny, kdy uz slunce prazilo o 106 a bylo teplo jako blazen. Vstupne tentokrate opet prekvapilo, 20 dolaru bylo 2x vic, nez jsem cekal. Ale co uz, clovek tam je jenom jednou, a tak nikdo nevaha a plati. Kdyz jsem se teda konecne trosku v aute najedli a potom informovali, ze co a jak se tam da a neda, tak jsme dosli k zaveru, ze jit az na dno a zpatky se asi neda (vsude spousta upozorneni, ze to neni mozne, ze teplo zabiji a podobne), tak jsme teda usoudili, ze pujdeme jenom asi polovinu (vyskove ) a asi 2/3 delkove. Takze jsme konecne presne v 11:03 vyrazili dolu. Dolu se slo celkem v pohode, nic nas netlacilo, slunce v zadech, voda v batohu. Akorat pohled na lidi, kteri se uz vraceli odspod byl trosku odstrasujici, protoze vsichni koukali tupe pred sebe a jenom odfukovali. Pri predstave, ze i nas toto ceka, no radsi nemyslet. Ale zatim jsme sli dolu tak co se tim trapit. Cestou byly 3 zachytne body, kde byla voda tekouci a hlavne pitna a kde taky bylo vzdy desne moc lidi hledajici kousek stinu a hlavne te zivotadarne tekutiny. No my jsme se moc nezastavovali, proc taky. Jenom nejake fotky, jeste s usmevem na tvari a stale dolu. Kdyz jsme dosli az do cile nasi cesty, tak jsme si ve stinu odpocali , sundali boty, vetrali a susili propocene veci a bylo nam prijemne. Po asi hodince (dolu jsme sli asi 2.5 hodiny) jsme se opet zbalili, koukli se na hranu, ze ktere bylo videt az dolu a opet vyrazili nahoru. Canyon je hluboky (od hrany az po reku Colorado River) asi 1600 metru, my jsme byli v hloubce asi 950 metru. No jenze ceta nahoru uz nebyla takova sranda. To slunce palilo opravdu fest, ved ve 3 hodiny po obede se neni cemu divit. Jeste ze vsude bylo upozorneni, ze mezi 10:00 a 16:00 se nema nikam chodit, teda hlavne nahoru .... Ale co, neni cas, musime jit. Asi po 2 km se zacali ozyvat prvni naznaky lehkeho upalu u Eleny. Sice celou dobu mela na hlave cepici, ale i tak ji bylo zima a tezko se slapalo. Uz jsem zacinal mit divoke sny o tom, co se vsechno muze stat. Ale nastesti to hrdinsky zvladla a s malymi prestavkami jsme to i nahoru vyslapli celkem sviznym tempem. Celkove to bylo asi 7 hodin, coz na vzdalensot neco malo pod 20 km, 950 metru vyskovy rozdil a hodinku prestavky neni az tak spatne. Musim rict, ze i ja jsem toho uz mel nahore plne kecky, ale nedalo se nic delat, clovek musi jit. Nejhorsi bylo to slunce a tim padem i zizen. Clovek pije jako duha, ja jsem vypil asi 4 litry vody (mozna vic), uz mi zacaly zaby v brise kunkat. Po slavnem dobiti vrcholu, jsme jeste zaznamenali neco na fotak, svezli se mistnim vlackem-busem a konecne po zapadu slunce vyrazili zase zpatky na jih. To byl vlastne nejvzdalenejsi bod nasi cesty, potom uz jsme se v podstate jenom vraceli a priblizovali se v Dearbornu. Ten vecer jsme jeste ujeli asi 250 km, Aby jsme nasli jeden zapadly motylek s neuveritelnou cenou pohych 20 dolaru na noc. Tak jsme se opet po delsi dobe osprchovali, ja jsem se i oholil a taky jsme poprve spali v posteli. Skoda, ze jenom tak kratce, protoze nez jsme zalehli (vysusit veci v aute, prerovnat, uklidit), bylo uz skoro pul treti a rano se opet vstavalo pokud mozno co nejdriv. No ale driv nez v 8 hodin se nam to stejne nepovedlo a tak aspon ze tech par hodin v posteli padlo k duhu.
Rano jsme teda vyrazili zase jeste kousek zpatky na zapad, do mista, kde asi pred 49 000 lety trefil nasi malou zemi jeden malicky ulomek meteoritu a udelal tam diru hlubokou asi 40 metru a v prumeru nejakych 500 metru. Jak rika jeden kamarad, Arizona je zajimava pouze dvema misty a to jsou dve velke diry uprostred niceho, Grand Canyon a tento Meteorit Crater. Tak jsme se podivali, jak to asi tak v te dobe mohlo vsechno byt, jak tam americani cvicili posadku pred pristanim na Mesici a podobne zajimavosti, udelali par fotek a potom zase na dalnici a uhanet co to da smerem na vychod a potom na sever, do narodniho parku Mesa Verde, kde jsou asi nejznamejsi zachovala indianska puebla (puvodni stavby a pristresky). Tam jsme dorazili az kolem 4 hodiny, coz uz bylo docela dost pozde na to, aby jsme neco stihali. No neco jsme ale prece jenom videli, nejake ty zbytky, puebla ze vzdalenosti asi 300 metru a to zbytek si clovek domysli. Ale opet jsme meli na spech, protoze jsme se jeste chteli stavit na miste, kde se stretavaji 4 staty najednou, tzv. Four corners. Zde muze clovek byt v jeden okamzik ve statech Colorado, Utah, Nove Mexico a Arizona. Takze po asi 80 km hodne rychle jizdy (v prumeru tak kolem 140 km/h) jsme se tam dostali. Bylo uz tesne pred zaviraci dobou (proto ten spech) a tak tam uz nikdo temer nebyl. Ochotni turisti nam udelali spolecnou fotku a po 20 minutach jsme mohli vyrazit zase o kousek dal. Jak nam rikali dopredu, tam neni co videt, tak meli pravdu. Opravdu jenom jeden velky kamen a to je vsechno. No ale kdo neveri, at tam bezi ..... Vecer jsme se jeste vydali najit a nasledne "vykrast' jeden bankomat, protoze nase penizky uz pomalu dochazely a kdyz uz jsem byli v takovem dobrem rozmaru, tak ze zajdeme na veceri. Tak jsme nasli jednu primo pivovarskou. Dali jsme si nejaky salat a neco lehkeho k jidlu a samozrejme pivo. Prvni bylo nejake americke (ale na zpusob nemeckeho), pote jsem zjistil, ze tam maji i Plzen, tak jsem neodolal. No ajak jsem to jeden a pul piva vypil (s Plzni jsem si nechal pomoct), tak uz jsem je i trosku citil. No co uz, prece jenom uz jsem za tu dobu odvykl pit poradne pivo. Asi po hodine odpocinku v prijemne prostredi jsme teda opet osedlali ogara a vyrazili smerem na sever se co nejbliz priblizit dalsimu nasemu cili - Grand Junction. Ale hned za mestem nase plany trosku zkrizila hlidka (jak by se reklo u nas hlidka VB vozu) mistni policie. Asi se jim moc libilo jak jedu nebo co, proste me zastavili (resp. tady se zastavuji desnym blikanim a svicenim do zpetneho zrcatka). Tak jsem tedy uz znaly veci zastavil a cekal co se bude dit (nic jineho se ani nedoporucuje, protoze mistni hosi jsou celkem ostri a moc se s tim asi neparou ). Po cvhilce prisel celkem sympaticky policajt a hned, ze proc me zastavil. Jednak jsem jel trosku rychleji, nez je dovoleno (asi o 10 mil/hod) a jednak jsem jezdil trosku cik-cak. Ale nebojte, nebyl jsem tak opily, ze bych uz ani volant neudrzel (to bych si ani nedovolil), ale Elena neco hledala vzadu na sedadlech a ja jsem nejak neco podaval a tak se pozornost trosku soustredila na neco jineho, nez zrovna na potemnelou silnici (to bylo asi kolem 10:30 vecer). No co uz, hned se me zeptal, jestli jsem neco pil, tak ja jsem priznal jedno pivo (pulky se prece nepocitaji) a on hned teda ze to neni az tak hrozne (tady je totiz dovoleno nejake to male promile ). Tak mi hned dal takovou malou tabulku, podle ktere si muzu lehce spocitat na zaklade hmotnosti a vypiteho alkoholu, jestli jsem jeste zpusobili a nebo jestli me hned zavrou pripadne neco horsiho . Hned se taky ptal, ze odkud jsme , tak ze pry z Ceskoslovenska, a on ze si to myslel, kdyz videl na zadnim narazniku vyrazne CZ. Ze pry byl nejaky cas v Nemecku, tak dokonce vedel kde to je. Cest jemu i jeho znalostem. No nakonec to dobre dopadlo, pokutu jsem nastesti nedostal, jenom radu, abych jezdil bezpecne a pote jsme se s usmevem na tvari rozloucili a kazdy jel svoji cestou. No ale prece jenom unava byla silna, asi po pulhodine jizdy se mi uz klizili oci, a tak nezbyvalo nez co nejdriv najit kemp a rychle to zabalit. To se nam po delsim hledani a naslednem nadavani a silnice resp. polni cesty podarilo a tak i ten den jsme skoncili bezpecne ve stanu na zemi nekde ztraceni uprostred Colorada. Zima byla opet jako v psinci, takze teplaky a tricka se mely co cinit. Rano jsme se opet rychle popakovali a rychle dojet co nejdal, resp. se co nejdriv najist, protoze nase strava se za celou dobu cesty ztencila na jedno az max. dve jidla denne, a to jeste k tomu nepravidelne, takze zaludek nikdy nevedel, co kdy dostane. No kolem poledniho jsme teda neco nasli, najedli se (konecne jsem mel k opbedu taky teplou polivku) a pokracovali dal, smerem na Colorado Monument Valley, coz je celkem zajimavy narodni park. Zajimave skalni utvary tam za tech nekolik milionu let vytvorila sama priroda a clovek se tam poprve zacal dobivat az nekdy na prelomu stoleti. Konecne jsme meli jeden den celkem v poklidu, protoze do te doby jsme temer stale nekam spechali, aby jsme neco stihli. Vecer jsme se opet premistili o nekolik set kilometru dal na vychod, aby jsme nasli na treti pokus kemp kousek od mista naseho dalsiho cile, starou temer zachovalou zlatokopeckou vesnicku ve mestecku zvanem Fairplay. Takze po dalsi noci stravene ve stanu jsme se vydali objevovat neco jako je u nas skanzen. Tzn. ze clovek muze prochazet jednotliva obydli (skola, ordinace zubare, holic, obchodnik, kovar, staje, domky kde lide taky bydleli a pod.) a zjistovat, ze i tam na temer divokem zapade zili lidi, kteri zili zivotem podobnym, jako treba na zacatku stoleti u nas.
Po prochazce minulosti nas opet cekala cesta na vychod, tentokrate uz jenom relativne kousek, asi 160 km, do Colorada Springs. Takze temer po tydnu jsme tam zavitali znova v nadeji, ze pocasi uz bude lepsi a ze teda taky neco uvidime. Jenom castecne se nam to splnilo. TRosku poprchavalo, ale dalo se. Takze hned po prijezdu po dalnici do mesta (jeli jsme okolo najezdu na Pikes Peak, kopec, na ktery jsem se chystal uz pekne dlouho a cekal nas na druhy den) jsme zamirili do Zahrady Bohu, kde jsou zajimave kamenne utvary koukajici ze zeme. Trosku jsme se tam pomotali, nafotili a vyrazili dal do mesta, protoze uz zase zacalo mirne poprchavat. Ve meste dest zase chvilku presel, takze jsme se zasli podivat do Olympijskeho centra sportovcu USA, prohlidli jsme si cyklistickou drahu, kde v roce 1986 (ale nevim to presne) ziskali nasi drahari zlatou medaili (jenom velmi tesne , asi o 0.01 vteriny). No a na zaver dne se jeste vypravili se kouknout na spis nocni atrakci, a to vodopady, ktere se skladaji vlastne ze 7 malych vodopadu. A v noci je to navic cele nasvicene a barevne sladene, takze divak muze byt uchvacen krasami americkych kopcu .... (pozn. autora: uryvek z jedne informacni brozurky). Vecer jsme opet nasli jeden kemp na prespani, sice kousek dal od Colorada Springs, ale co uz nas muze nejakych 80 km rozhazet ? A protoze tam byly i sprchy s teplou vodou, ranni priprava na dalsi denni davku se trosku protahla. Treti sprchovani a holeni prece jenom trosku trva. A navic zacalo i prset, takze jsme museli jeste nejak urovnat mokre veci v aute tak, aby se ty jeste suche nezamocily a nezaspinily. Ale po nejakem case se nam podarilo vyrazit i tam odsud a tak jsme hned zamirili do muzea zavodu na ten slavny kopec Pikes Peak. Tam jsme byli ten den asi jako treti navstevnici, protoze jak uz jsem rekl, zacalo rano prset. V muzeu jsme videli spoustu zajimavych stroju, ktere se na ten kopec dostali, sledovali vyvoj tratoveho rekordu (momentane je to neco malo ppres 10 min, trat je dlouha neco pres 16 mil), s radosti si precetli AutoTip v ceskem vydani, protoze vitez jednoho rocniku ( a samozrejme jedne kategorie) byl sam A. Charouz a jeho Ford Sierra, a on tam potom tento casopis a jeste nejake drobnosti poslal, takze si to muzou zkouknout lidi odevsad. Koukli jsme se i na kousek videa a zjistili, ze tam jezdi i kategorie kamionu. No a pote uz jsme se konecne odlepili smerem k tomu slavnemu kopci. No jenze , jak jsem rekl, prselo a tam uz zacinala byt i mlha a to byl zacatek konce. Uz u vstupni brany bylo upozorneni, ze je otevren jenom nejaky usek cesty, ze se neda jet az nahoru. No ale kdoby veril nejkym tabulim, kdyz uz jsem tam, tak musim jet. Po case se pocasi (s pribyvajici vyskou) vylepsilo, dokonce i slunko vykouklo, a tak jsem stale veril, ze to prece jenom pujde. No jenze potom za jednou zatackou se objevilo tzv. mliko (nebylo videt opravdu pomalu konec kapoty a hned za dalsi kousek stal napric cesty velky FORD s jednim rangerem za volantem, ktery mel za ukol vsechny ty nestastniky otacet s tim, ze dneska zadna sranda nebude. Proste nas asi 3 mile pred vrcholem otocili s tim, ze je to nebezpecne (cemuz teda verim, protoze cesta je piskova a zadne patniky nebo svodidla se tam nevedou). Tak jsem cely zklaman se otocil, udelal jeste jednu fotku a pekne zase dolu. Jeste predtim, nez jsem odjel, tak jsem se jeste dozvedel, ze ten den byla ta cesta zavrena poprve od kvetna (maje), kdy se otvira pro verejnost. No netrefil by vas slak? :-(
No ale aspon s pocitem, ze jsem to videl a zkusil si na vlastni plynovy pedal, radici paku a volant, co to znamena Pikes Peak, jsme uz definitivne vyrazili smer Dearborn, protoze bylo prave nedele odpoledne a za dva dny letelo letadlo z Detroitu do Evropy. A tim letadlem prave musela Elena letet domu (uz jednou jsme let odlozili a podruhe by uz to bylo asi velky problem). Takze jsme najeli na dalnici a zbytek dovolene stravili v podstate v aute. Prvnim vetsim vzrusenim byla prutrz mracen tesne pred Chicagem, kdy bylo na silnici tolik vody, ze mi prokluzovali kola, kdyz jsem trosku vic pridal plyn. Radsi jsem ani nemyslel na to, co kdybych potreboval brzdit .... :-O Ale pod jednim mostem jsme nasli prechodne ukryt a po nejakem case se to vylepsilo a tak jsme mohli jet dal. Nase posledni zastavka byla v Chicagu, kde jsme se chteli jit podivat na nejvyssi budovu na svete - Sears Tower, ale bohuzel opet viditelnot v te vysce (asi 400 metru) byla nulova, takze jsme si prohlidli jenom obrazky dole v prizemi a par ulic okolo, svezli jsme se zajimavou drahou nad urovni ulic a tesne po obede v utery uz definitivne vyrazili smer Dearborn. Stihli jsme to tak akorat, protoze jsme dorazili domu ve 4:30, stacili jsme vyhazet z auta vsechny veci, Elena se zbalila, umyla, oba jsme se trosku najedli a uz jsem ji vezl zase na letiste, kde ji presne v 7:25 odletalo letadlo do Londyna a Vidne a potom uz domu.
Takze takto nejak probihala nase spolecna dovolena, celkove jsme ujeli neco malo pres 5500 mil, coz je asi 8800 km, takze mi urcite verite, ze jsem prvnich par dni po navratu nejak ani dvakrat netouzil sedet za volantem. Jeste ted kdyz toto pisu (nedele vecer, pondeli vecer), tak jsem ospaly a unaveny. Ale za ten volant uz se zase tesim. Auticko nastesti jelo bez problemu, az na nejake pazvuky, ktere se tu zacali ozyvat bylo vsechno v poradku.
V utery jsem jeste dal vyvolat vsechny filmy , ktere jsem nafotil za celou tu dobu (6 rolicek), takze v patek vecer jsem si mohl vyzvednout neco malo pres 130 fotek, ktere jeste stale cekaji na roztrideni a zarazeni do alba. Taky jsem natocil 4 kazety asi po 40 minutach, ale jak jsem rekl, nevidel a neslysel jsem, co je tam, protoze podstatnou cast z cele te doby natocila Elena, takze nevim, jaky komentar k tomu byl.
Ted pres vikend jsem se jeste stale probiral vecima, ktere me cekali (odepsat postu, vyprat a pod), po delsi dobe jsem se sesel se svymi kamarady, takze jsme pokecali a popili. Taky jsem byl na basseballu v nedeli odpoledne. A to je asi tak vsechno, co se tu udalo.
Co se bude dit v nasledujicich nekolika dnech a tydnech jeste presne nevim, ale jiste je, ze se od prvniha zari (septembra :-))) ) stehuji do jineho mestecka, kde je spousta mladych lidi, protoze to je universitni mestecko. Takze tam snad najdu dalsi zname a pratele, se kterymi si bude o cem pokecat. Takze pokud by se mi nekdo z vas ciste nahodou chystal neco psat pisemne, prosim jeste chvilku vydrzte , ja vam dam potom vedet, ze kam to adresovat. Jako obvykle jsem uz pri navratu z teto dovolene premyslel o tom, kam povedou kroky pristi, ale abych pravdu rekl, jeste jsem nic poradneho nevymyslel, protoze to vsechno zavisi na case, penezich a jinych okolnostech, ktere teprve prijdou. Ale o tom vam zase napisu nekdy jindy.
Tak toto je asi nejdelsi mail, ktery jsem tu kdy napsal, protoze uz ma 14 stran. Doufam, ze se vam aspon trosku moje zazitky libili a ze jste se moc nenudili. Ja jsem se pri tom teda rozhodne nenudil, ted me akorat boli prsty od klavesnice a oci od monitoru. Zrejme (urcite) se tam nekde v textu objevilo nekolik chyb, at uz z nepozornosti nebo i pravopisnych, tak doufam, ze je velkoryse prehlednete, protoze ja jsem mel vzdycky z cestiny 2-ku (dobra vymluva,ne?).
Cist se mi to po sebe opravdu nechce, takze uz opravdu koncim. Mejte se vsichni moc krasne a uz se tesim na nejaky dalsi mailik od vas vsech. Klidne mi napiste, co se za tu dobu udalo u vas, ja jsem totiz desne zvedavy a tak bych chtel vedet, jak co kdo delal a co pekneho kdo videl a zazil.
Vzpominam na vsechny a tesim se na nase setkani (nekdy snad urcite), kdy si o tom a o jinem budeme moct pokecat.
Ted uz doopravdy cau

Honza


Moja email adresa je: kodnar@login.sk