Hawaii 1999/2000


Sliby se slibuji, blazni se raduji ....
Po dlouho dobu slibovane vypraveni je konecne zde, tak s chuti do toho a pul je hotovo (ale mi to dalo zabrat, nez jsem to sesmolil).
Preju pekny den vam vsem,
Honza

****************************************************************
Ypsilanti, 14.2.2000
Moji "cestovni" pratele,
vitam vas vsechny u dalsiho pokracovani tak trosku cestopisneho, tak trosku poznavaciho vypraveni z dalsi cesty po mistnich krasach a zajimavostech. Tentokrate se tedy vydame asi 5000 mil na zapad od Detroitu a radove asi 1300 mil na jih a tim padem uz je jasne, ze cilem naseho vanocne-novorocniho putovani je Hawaii-ske soustrovi uprostred Pacifickeho oceanu. Myslenka jet zrovna tam v prubehu vanocnich prazdnin / pracovni prestavky se zrodila nekdy uprostred listopadu. Sedeli jsme zrovna u stolu v restauraci (kdyz predtim jsme zhledli fotbalovy - americky - zapas), asi 8 nas tenkrat bylo. No a kdyz padla otazka co kdo planuje na vanoce, tak Leo, nas brazilsky kamarad, jen tak od boku vypalil, ze by jsme mohli jet na Hawaii. No slovo dalo slovo a za tyden uz jsme meli letenky koupene. Nakonec jsme teda leteli 3, Leo z Brasilie, Hideki z Japonska (obdobne jako pri ceste do Las Vegas a okoli) no a ja. Jeste jsme udelali nezbytne pripravy, jako zamluvili auto v pujcovne, a potom uz jsme se jenom svorne tesili, jak hned prvni den po vanocich vyrazime do tepla. Meli jsme trosku stesti, jelikoz nejake dva tydny pred vanocema tady zacala chripkova epidemie a tak jsme doufali, ze nas se to netyka. No Hideki asi doufal malo, jelikoz jeho se to tykalo ... Posledni tyden pred odletem prolezel v posteli, ale nakonec myslim, ze to asi vylezel a chripkoveho bacila nechal v perinach odpocivat ...
No ale abych uz teda zacal, plan byl celkem jednoduchy. Jelikoz Hawaii-ske soustrovi se sklada asi ze 6 hlavnich ostrovu (plus nejake malicke, snad ani neobydlene ostrovy), tak jsme naplanovali navstivit dva z nich - Hawaii (Big Island) a Oahu, kde je i hlavni mesto Hawaii-e Honolulu. Odlet z Detroitu primou linkou az do Honolulu (8.5 hodiny letu), potom asi 3 hodiny prestavka a hned mistnim "autobusem" na cilovy ostrov toho dne - Hawaii. Po 3 dnech na Hawaii jsme se meli premistit na Oahu, kde jsme meli ztravit nasledujici 4 dny a potom opet zpatky do Detroitu s prestupem v Minneapolis. Hackem, nebo spis chytakem bylo to, ze let zpatky byl naplanovan na 1.1.2000
Abych dlouho neplacal okolo, cesta zacala den po Stedrem veceru, tedy 25.12.1999 uz v brzkych rannich hodinach. Jelikoz jsem jeste v noci pred tim telefonoval, tak jsem byl vzhuru relativne dlouho, asi do 3 hodin rano. Melo to totiz mit dvoji ucinek, jeste poprat pekne vanoce v Evrope a zaroven se natolik unavit, ze v letadle usnu. Ten prvni cil se mi podarilo splnit (jelikoz predesleho dne jsme se malem vubec nedovolal , a kdyz tak desne pozde za coz jsem dostal i vynadano ...:-) ), s tim druhym to bylo horsi. Po ranu jsem mel opravdu velke tezkosti se prinutit a vstat s otevrenyma ocima z postele. No ale nejak jsem to zvladnul, castecne za pomoci budika a televize (nastavene na buzeni), castecne za pomoci studene (no spis vlazne) sprchy. V 7: 00 rano uz Hideki i Leo strasili pred domem, ze uz abych sel a tak se mi uz nepodarilo moc vyjednavat a musel jsem opustit teplo domova a vyrazit (nakonec - celou ranni akci jsem vymyslel ja a tak nebylo se na co vymlouvat ...). Nalozili jsme saky-paky do kufru u jednoho auta a vyrazili na parkoviste u letiste, kde jsme zanechali nas kocarek a nechali se odvezt do terminalu (ridic uz vedel). Tam nas odbavili celkem rychle a bez problemu, a tak jsme meli cas si nakoupit nejake cteni a podobne zkracovace dlouhe chvile, neco jsme snad i snedli a odevzdane cekali na nas spoj. Nakonec jsme sedeli nekde uprostred obrovskeho letadla, Boeing to ale nebyl. Sedelo nas v rade celkem 5, nejaky klucina s divcinou a nase trio. Protoze Hideki je postavou nejmensi, byl ocenen sedadlem uprostred, ja vedle a Leo uplne na kraji. Ne ze by byl vetsi, ale tak nejak to vyslo. No cesta ubehla celkem bez problemu, po 6 hodinach jsem toho uz mel sice dost, ale nejak se to zvladlo. Nejhorsi bylo, ze se mi podarilo spat jenom asi hodinu nebo dve a tak moje nocni nespani vyslo vnivec ... :-( V Honolulu jsme vystoupili a hned jsme pusobili trosku usmevnym dojmem, jelikoz jsme meli dlouhe kalhoty (rifle) a kosili s dlouhym rukavem, svetr, flees-ku a zimni cepici. I prestoze na Hawaii panovala taky zima (stale je to jeste na severni polokouli), teplota se stale pohybovala neco malo pres 20 stupnu Celsia. No a do takoveho pocasi se svetr asi opravdu nehodi. No nic, bunda i svetr sly kolem pasu, zbytek se musel vydrzet az do hotelu. Letistni hala je vsak klimatizovana a tak to nebylo az tak hrozne. Po nejakych 2.5 hodinach cekani a vymysleni, co vlastne budeme delat (v tom predvanocnim shonu a chaosu jsme ani nemeli cas se sejit a vymyslet, co chceme videt a tak kazdy neco nekde zjistil a potom jsme to davali dohromady na miste) jsme se dostali na palubu uz mensiho letadla a prehopli na Hawaii Island. Tam uz jsme s konecnou platnosti vypadli z letadla, nafasovali auto (dostali jsme lepsi nez bylo objednano v ramci vanocniho bonusu pro zakazniky) a mirili do hotelu. Cestou jsme se ovsem museli stavit na jedne vyhlidce a vychutnat si jeste prvni pocit cerstveho morskeho vzduchu a slunicka. Do hotelu jsme dorazili uz bez problemu stejne tak jako nastehovani se na pokoj. Jeste jsme stihli vyfotit i zapad slunce (do more), protoze nase okna byli primo tim smerem. More dole pod nami busilo v pravidelnych intervalech do kamenne hraze vytvorene jako ochrana. Zezacatku to bylo docela prijemne, posleze se to pro nas suchozemce (nebo aspon pro me, zvykleho pouze na nizko letici letadla) uz tak ruzove nebylo, ale unava po celodennim trmaceni byla dostatecna a tak se usinalo celkem dobre. Jeste pred uplnym koncem dne jsme si zasli zaplavat do bazenku s sladkou vodou, te slane jeste melo prijit az dost. Jeste bych asi mel poznamenat, ze kdyz jsme sli vecer spat asi kolem 11:30 mistniho casu, v Detroitu uz bylo o 5 hodin vic .... Prvni den byl opravdu dlouhy.
Prvni den bylo bylo v planu zhlednuti nejvetsi mistni zajimavosti - stale zive a cinne sopky. Po rannim velmi vlaznem vstavani jsme se vybatolili neco kolem 10 hodiny, pobalili vse potrebne a vyrazili na cestu. Tento ostrov ma v prumeru asi 100 km a nase sopka byla prave na druhem konci. Nebylo treba moc dlouho otalet, i presto ze jsme byli uz v tropickem pasmu, slunce zapada nemilosrdne brzo, uz kolem 6 vecer. Cestou jsme se tedy kochali z okna auta (jen pro zajimavost, meli jsme Subaru Forester s nahonem na vsechny kola, coz by se nam spis hodilo v Detroitu, nez na Hawaii), nekolikrat zastavili a udelali fotku (vzdyt jsme preci turisti, zejo) a uz jsme byli na prvnim vyznamejsim miste po ceste - plaz s cernym piskem. Tam jsem poprve smocil nozku v Pacifickem oceanu ( a diky pribojove vlne jsem mel mokre az kratasy) a usoudil, ze to neni nejlepsi misto na koupani (jelikoz voda byla relativne dost studena a foukal vitr). A tak jsme osedlali ogara a praskli do bot (nebo spis do kol) a vyrazili jeste dal na vychod, az do Hawaii Volcanoes National Park , kde nas prekvapive privital dest, resp. mrholeni. Kdyz jsme dorazili do navstevnickeho centra, tak nam bylo vysvetleno, ze to je naprosto normalni a ze je to zaprinineno podnebim ovlivnenym prave vulkanickym pusobenim. Nakonec jsme se dozvedeli, ze na druhem konci parku je relativne pekne a to nas utesilo. Dokonce nam bylo potvrzeno, ze je videt i nejaka cerstva, tekouci lava z posledniho sopecneho "vrhu" na konci zari toho roku. A tak jsme se vydali na cestu okolo vulcanu, ktery jsme diky huste mlze a mrholeni videli jenom na obrazcich. No nic, aspon jsme se cestou nekolikrat vyfotili u lavoveho pole z ruznych casovyh obdobi (1974, 1982, 1984). Vzal jsem si kousek toho materialu i s sebou, jelikoz kolega mojeho kamarada to pry sbira (to mysli mojho sefa Mira, ale kamen este stale nemam). Po nekolika zastavkach jsme se konecne cestou na jih a dolu k mori dostali ven z tech neprijemnych mokrych mraku. Temer celou cestu jsme byli obklopeni tou jiz zminovanou ztuhlou lavou, ktera pri prvnim pohledu vypada zajimave, ale po nekolika hodinach to uz cloveku pripada jako na Mesici (nebo v pekle). No nic, padime si to tak dolu po silnicce a potkavame auta jedouci i nahoru, tak rikame dobry, jsme tu spravne. Opet po nekolika milich uz ale dojizdime na konec silnice, kde je vytvorena otocka a ta nas nuti jet zpet. Ale to jenom z toho duvodu, ze v roce 1984 tekouci lava se prevalila i pres tuto silnici a tim padem ji uz asi na veky (nebo aspon na dlouhou dobu) zneprujezdnila. Takze parkujeme auto na konci rady (tedy asi 600 metru zpet) a vyrazime k mistu, ktere z dalky pripomina bily kour vychazejici z chladicich vezi Dukovanske elektrarny, pre citatelov na slovenskom narodnom okruhu by som to pripodobnil k Jaslovskym Bohuniciam (v Temeline/Mochovciach si na to jeste nejaky ten rok pockame). Po prvnich asi 200 metrech po krunyri z lavy konci oficialni znaceni na mensi vyhlidce, dalsi cesta uz je na vlastni nebezpeci. Jelikoz nebezpeci je nas konicek (:-) ), nevahame ani chvilku (no po pravde receno, kdyz jsem videl tu dalku .... :-) ) a pokracujeme stale smerem k tomu dymu po stopach dalsich nekolika desitek dobrodrzstvi chtivych turistu. I presto, ze pevna obuv je vysoce doporucena, potkavame i nadsence v sandalech a ruznych jinych podobnych plazovych variacich. No jsou to jejich nohy, tak nas to az tak netlaci. Po asi 40 minutach celkem svizne chuze konecne dorazime na misto, kde je evidentne citit ve vzduchu sira a kde i teplota je trosku vyssi. Blizime se totiz k mistu, kde je lava jeste tepla a tim padem i tekouci (no spis presneji receno sunouci se) smerem k mori a do more. A to je ten duvod toho velkeho bileho kouroveho signalu (takze zadne atomove prekvapeni se nekona). Po prvnim priblizeni jsme uz pocitili i teplo, ktere se stale vice projevovalo a hlavne zvysovalo. No proste po chvili uz jsme narazili na opravdu cervenou lavu a tim padem i vyssi teplotu. Takze jsme ihned tasili fotaky a kamery a uz to jelo .... Teplo bylo opravdu dost vyrazne, skoro jako u taboraku. Jenom mi chybel burt a chleba s horcici ... Po nekolika fotkach z ruznych uhlu a vzdalenosti jsme se nabazili pozorovani toho cerveneho velmi husteho pramene, dokonce jsme chvilku i cekali, ze novy proud dorazi az do more, ale to by jeste hodnou chvilku trvalo a to se nam uz zase cekat nechtelo. A tak jsme se asi po hodine a neco vydali na cestu zpet, po tme se nam totiz po te lavove ceste jit nechtelo. A tak jsme to ukoncili a sviznym krokem vyrazili zpet k autu. Tam jsme se osvezili vodou (opravdu nam nejak vyschlo) a vydali na cestu zpet a ven z parku. Cestou uz nas zachytila uplna tma, takze jsme jenom dorazili do nejblizsiho mesta, dali si prijemnou veceri (hlad byl teda festovni), a vyrazili zpet do zakladniho tabora. To uz jsem ale neridil ja, ale ochotne jsem predal volant Hidekimu, ktery mel opravdu bezmeznou radost (ve tme totiz nerad jezdi). Jenze nez stacil vyjadrit svoje pocity, ja uz jsem spal napric na zadnim sedadle a tak mu nezbyvalo nez se usadit a jet ... Asi to nebylo zrovna nejpratelstejsi, ale co uz. :-) Vecer uz jsme se jenom vylodili na pokoj a ulozili ke spanku, zbytek se dodelal az rano.
Druhy den uz bylo opet nadherne slunecne a teple pocasi a tak jsme se vydali na chvilku k hotelovemu bazenu, tentokrate k tomu se slanou vodou. Tam jsme si slunili briska a po asi hodine se opet pobalili a vyrazili na velryby. Dalsim bodem programu totiz bylo pozorovani velryb v blizkem mori. Po prijezdu a registraci (a samozrejme zaplaceni) jsme se vydali asi na 3 hodinou plavbu po ne zrovna nejklidnejsim mori. Dlouho jsme hledali a jezdili tak nejak jenom dokola, ale nakonec se na nas stesti prece jenom usmalo a tak jsme meli moznost videt nekolik ploutvi a hrbetu a vodotrysku ... Celkem zajimave. Bohuzel na foceni to bylo dost daleko a na kameru zase dost houpave, takze vysledky jsou podle toho znat. Leovi se asi po hodine udelalo celkem soufl a tak uz mu bylo celkem jedno, co se kolem deje, muzel se soustredit na to, co se deje uvnitr .... Ale zvladl to na jednicku, vsichni jsme mu fandili a tak se na nas pri vpluti do pristavu i kysele usmal. :-) Po celem tomto vodnim dobrodruzstvi jsme to jeste jeli schladit na jednu moooc peknou plaz, kde jsme nekolik pulhodin (v hodinach by to bylo asi jenom jedna az dve) vychutnavali velke primorske vlny a tak jsme spalili i nejakou tu kalorii. Celkem prijemne osvezeni na zaver dne. Vecer opet dobra vecere, myslim, ze to byla zrovna cina.
Rano uz nas cekalo jenom pobaleni, trosku se podohadovat s recepcni, ktera nam nauctovala o neco vic, nez jsme cekali a potom uz jenom vratit auto a cekat na mistni letecky postrk. Preleteli jsme totiz zpet na Oahu, do Honolulu. Cesta byla kratka a relativne dost rychla a bez problemu, takze nebyl problem. V Honolulu na nas dokonce cekal agent z cestovky, ktery nas privital s tradicnim kvetinovym vencem. Vyridil s nama potrebne formality a potom uz jenom opet nafasovat auto (tentokrate jeste vetsi, ale o to horsi) a uhanet do Pearl Harboru se kouknout, jak to tam ty Japoncici v roce 1941 provedli. Bohuzel uz bylo relativne pozde, neco kolem pate vecer a tak jsme se uz na ten pamatnik nedostali a tak jsme jeste zkoukli prilehlou ponorku a vsechno v muzeu. Opravdu je to tam zajimave udelane, vsechno se toci okolo bitevni lodi Arizona, ktera uz skoro 60 let odpociva na dne zatoky (a s ni i skoro 1100 muzu posadky, kteri zustali uvezneni v podpalubi). Dokonce i olejova skvrna je original, z nadrzi totiz stale jeste unika puvodni nafta (asi 3 litry denne). Take jsme navstivili sousedni ponorku USS Bowfin a nejake dalsi zajimavosti. Nakonec jsme vyrazili do mesta hledat hotel, kde jsme meli ubytovani na dalsi 4 noci. Vsechno jsme zvladli celkem dobre, auto nechali v hotelovych garazich (vsude jsou upozorneni, ze se tam krade desne moc a tak jsme opravdu nic nenechali v aute nebo na viditelnem miste) a v klidku se ubytovali. Nas pokoj byl tusim na 17 patre s vyhledem smerem na Honolulu a po leve strane i castecne na more. Byl opravdu pekny. Nebyli jsme uplne na plazi, ale ten jeden blok jsme si uplne v klidu kazdy den dosli. Po kratke vecerni bojove porade, co vlastne chceme na tomto ostrove delat a videt jsme ujednali celkem jednoduchy plan, ktery se nam az na male malickosti podarilo splnit. Vzdyt mame dovolenou, tak neni treba nikam spechat a honit se, zejo. Jeste jsme vyrazili do viru ulic, zkoukli nocni plaz, ochutnali mistni zmrzlinu (moooc dobra), zjistili strategicky dulezite objekty (jidlo, piti, bary a plaze) a potom uz jenom vychutnavali zajimavosti nocniho zivota.
Rano jsme tedy vstavali relativne dost brzo, uz kolem 7:30, aby jsme stihli opet dorazit do Pearl Harboru a dokoncit predesly den zapocatou turu. Vylet privozem na memorial postaveny nad Arizonou (spis zbytky) predchazel zajimavy, asi 15 minutovy film o pricinach celeho utoku a taky utoku samotnem. Na pomniku, z ktereho je videt paluba lodi lezici asi 1-2 metry pod hladinou jsme se zdrzeli asi 30 minut, dostatek casu se zamyslet na nasledky cele udalosti a taky nafotit zajimave obrazky. Hned vedle (v podstate za) Arizony je momentalne zakotvena impozantne pusobici bitevni lod USS Missouri, na ktere byla 2.2.1945 podepsana v Tokyjskem zalivu kapitulace Japonska. Tady vlastne vedle sebe stoji dva symboly zacatku (potupy) a konce (vitezstvi) valky v Pacifiku. Cely tento memorial je opravdu pekne udelan. V Pearl Harboru je stale i ted Americka vojenska zakladna, ktera je ale asi podstatne lepe chranena nez ta pred 60 lety. Na druhe strane ostrova (Ford Island) je jeste USS Utah memorial, coz je take bitevni lod prevracena na boku a lezici na dne. Tato lod ale neni pristupna verejnosti. To jsou tedy 2 pozustatky z pocatku valky.
Po tomto pamatniku jsme se vydali na druhou stranu ostrova, do Polynezskeho kulturniho centra. Po pravde receno, moc jsme nevedeli, co nas vlastne ceka, ale vsichni jsme se tesili. A meli jsme na co. Cestou jsme jsme se jeste zastavili na nekolika mistech, ktera byla zajimava svoji polohou anebo vyhledem. Neco kolem poledniho jsme dorazili na misto urceni. Prave otvirali a tak jsme se dali unaset mistni kulturou. Polynesie je oblast tvorena nekolika ostrovy jihozapadne od Hawaii-e. Sem spadaji nejen Hawaii-ske ostrovy, ale i Fidzi, Samoa, Novy Zeland, Markezske ostrovy, Tonga a jeste spousta malych ostrovu a ostruvku. V tomto kulturnim centru zrizenem na uzemi mistni university je spousta zajimavych veci, ktere se v normalnim zivote nevyskytuji. Studenti teto university (z celeho sveta) nazorne predvadeji ruzne zvyky a tradice techto nekolika narodnosti a tak zajimavou a musim priznat ze dost humornou formou priblizuji zivot turistum z celeho sveta. Nechybela ani vodni show (vzdyt jsou to ostrovy a tak se museli ukazat na mistnich pramickach, hloubka vody byla ovsem asi neco malo pres pul metru) a predstaveni v kazdem skanzenu predstavuji jednotlive ostrovy. No musim uznat, ze zaverecna vecerni show trvajici pres hodinu a pul byla opravdovych vyvrcholenim celodenniho putovani po teto casti sveta. Celkove jsme tam ztravili neco pres 9 hodin a presto jsme stihly videt jenom neco pres polovinu. A to jsme se opravdu snazili. Dokonce jsme i zhledli (tak trosku od veci) i IMAX film "Everest", ktery byl zajimavym vypravenim o ceste na nejvyssi horu sveta. Minimalne nas to trosku ochladilo v mistnim teplem podnebi. Vecer jsme uz jenom se premistili zpet do hotelu a spokojene usnuli na hotelovem pokoji.
Dalsi den byla na programu prohlidka druhe pulky ostrova. Oahu neni ani zdaleka tak velke jako Hawaii Island (v prumeru asi 60 km) a tak to zase netrva tak dlouho se podivat na druhy konec ostrova. Takze jsme zkoukli mistni plaze i hornatou krajinu tycici se se k nebi. Pusobi opravdu impozantnim dojmem. Cilem dnesniho dne byla plaz na severu ostrova - Sunset beach. Jenze po prijezdu na tuto plaz jsme zjistili, ze vlny jsou opravdu dost silne a vysoke, takze se tam koupat nedalo a tak jsme se vydali na vedlejsi, trosku mensi plaz, kde uz to nebylo tak hrozne a tak jsme meli cas se nekolik hodin jenom tak slunit a ruzne blbnout ve vode. Jezdit po vlnach jako na surfovem prkne je docela zajimava cinnost, priste si asi opravdu koupim nejake male prkno na klouzani. Taky jsem si vyzkousel se zakopat po uroven hlavy (i presto, ze jsem na vojne nebyl se mi to celkem podarilo, ale v pisku to asi neni takovy problem .
Vecer jsme se opet vydali zpet k hotelu. Cestou jsme videli ananasove plantaze, udajne nejvetsi v USA. Vecer nas opet cekalo mistni vecerni vesely (jako kazdy vecer), objevili jsme jeden velmi dobry napoj zvany Lava Flow (Tok Lavy) - na slozeni se me neptejte, ale bylo to moc mnam - ktery jsme potom uz vyzadovali k kazdem baru ci podobnem zarizeni.
Dalsi den, to uz bylo tusim v patek 31.12.1999 jsme se vydali na prohlidku mesta. Leo nekde nasel turistickou kancelar, ktera poradala takoveto podobne vylety. A tak jsme je nasli a vydali se na okruzni jizdu mestem. Pani pruvodkyne ztravila asi 3 roky sveho zivota tady v Ypsilanti, MI a potom se prestehovala na Hawaii a rikala ze to v zadnem pripade nelituje. Ani se ji nedivim .... No ale v celem vyletnim otevrenem autobuse jsme byli sami 3 a tak se mohla svemu povidani o mistnich zajimavostech plne venovat a nebyla tudiz roptylovana jinymi zvydavymi turisty. Asi po 2 hodinach jsme opet dorazili na pocatek trasy, obohaceni o nekolik zajimavych dojmu a zazitku ( a samozrejme ochuzeni o nekolik mistnich grosu ...). To uz bylo neco okolo treti odpoledne, cas na pocatek priprav na prichod Noveho roku 2000. V podstate uz od brzkych rannich hodin (pro nas vlastne jeste nocnich z 30. na 31. prosince) jsme zacali sledovat zpravodajstvi CNN z celeho sveta, takze jsme videli Novy Zeland a Australii, Japonsko a dalsi mesta teto casti sveta. Po nasi odpoledni ture jsme zastihli Evropu (Hawaii je totiz 11 hodin pozadu) a kdyz jsme vyrazeli do viru posledniho dne roku 1999, tak jsme jeste zahledli New York-skou padajici kouli (5 hodin) a nasledne i Los Angeles a San Francisko (2 hodiny). No a to uz byla rada na nas, takze jako jedni z poslednich obyvatelu teto planety jsme se prehoupli do noveho roku 2000. Ten primo okamzik jsme sedeli s Hidekim na plazi Waikiki spolu s dalsimi asi 10 000 lidmi a tesili se, ze se nas momentalne netyka zadny Y2K problem, jelikoz sampusy strileji nezavisle na rocnim obdobi a roce .... : -) Po vzajemnem privitani se do Noveho roku se vsema sousedama a zhlednuti asi 20 minutoveho ohnostroje v dalce na mori jsme se presunuli do jednoho z mistnich baru a tam jsme byli az do asi 3 hodin rano, kdy uz jsme toho meli tak nejak plne kecky a tak jsme se zbalili a presli pres ulici, kde byl nas hotel. Myslim, ze jsem jeste stacil zatelefonovat do Evropy a poprat dobrou chut k obedu a to bylo tak asi uz vsechno, co se ten den a noc stalo. Nocni veseli se teda tim padem uz nas netykalo, jelikoz spanek byl silnejsi.
Jak na Novy rok, tak po cely rok - tak jsme se vydali na plaz, kde jsme ztravili nekolik hodin opravdovym nicnedelanim. A tak doufam, ze se mi to castecne podari v tomto roce opravdu naplnit. Jeste nekolik zaverecnych fotek s usmevem na tvari a plavkach na tele, jelikoz nas cekal vecerni presun na letiste (ano, zpatecni letenka byla vystavena na 1.1.2000 - jak jsem rikal, nebezpeci nas laka ...). Jeste jsem stacil napsat a poslat nekolik pohledu (byl jsem limitovan poctem znamek, zbytek jsem posilal z Detroitu).
Vsechno uz probehlo celkem v klidku, vecer na letisti jsme sice zjistili, ze nas let byl zrusen, ale pani urednice to zvladla celkem na jednicku a tak jsme se zdrzeli pouze 2 hodiny. A misto pres Mineapolis jsme se vraceli pres Los Angeles. Takze jsme si dali jeste zaverecne Lava Flow, vychutnali mistni privetive teple pocasi a zacali se netesit na Detroitske mrzute a vlhke a studene a .... pocasi. V letadle jsem potkal nejake lidi z Brna, kteri ale cestovali primo az do Brna, coz jsem jim opravdu nezavidel, protoze ja jsem byl v polovine (jejich) cesty v Detroitu opravdu unaven z cestovani a jim stale jeste zbyvalo dalsich asi 8 hodin cestovani ... klobouk dolu, maji muj obdiv. Auto jsme nasli na parkovisti v poradku, takze jeste zaverecne foto a hurrraaa domu.
Prece jenom - vsude dobre, doma nejlepe. Takze jsem byl opravdu celkem rad, kdyz jsem otevrel dvere svojeho bytu a nasel vsechno tak, jak bylo pri odjezdu. Takovy hrejivy pocit, ze vsechno je tak, jak ma byt a ze se zmenou letopoctu se opravdu nic vyrazneho nestalo ( i kdyz posleze se clovek dozvida ruzne zajimavosti, ktere se ruzne po svete udaly). Akorat snad muj staricky IBM 286 pocitac, na kterem cele toto vypraveni pisu z toho byl trosku vyplaseny a misto letopoctu 2000 mi hrde ukazoval 1980. Ale jinak to zvladl na jednicku, moje stara dobra T602 funguje a tak jsem spokojeny.
No timto bych asi ukoncil cele toto "Hawaii-ske povidani", doufam, ze jste se nikdo moc nenudil a ze jste aspon castecne mohli cestovat se mnou (ja totiz desne rad cestuju at uz doopravdy anebo aspon s nekym v kapse pri vypraveni) a podivat se tam, kde maji leto cely rok. Pripadne chyby byly vyrobeny umyslne, timto se tedy vymlouvam dopredu. :-) Od pocatku noveho roku se uz opet udalo nekolik zajimavych udalosti, ale to uz je zase asi tema na nektere dalsi pristi vypraveni. Tak preju vsem pekny den, pripadne dobrou noc a brzo zase na ctenou/slysenou/videnou ....
Na uplny zaver bych se rozloucil spravne po Hawaii-sky "Aloha and Mahalo" (cti Alooooohaaaaa and Mahaaaalooooo), coz znamena neco jako "bud pozdraven/vitej a dekuji".

Honza

... zaverem jeste trosku situacni pohlady:
Erupce sopky na Hawaii
Prehledna mapka Oahu
Hawaii - Amerika, hole baby ... :-)))

Moja email adresa je: kodnar@login.sk