S vetrom o zavod ...


Cauki kamaradickove,
zdravim vsechny ruzne nadsene priznivce ruznych vypraveni, ktere uz jsem vypustil do sveta (docela by me zajimalo, jestli ma nekdo vsechny, protoze ja je nemam). :-(
To dnesni bude trosku jinaci, ale ne zase natolik. Cestovat totiz nebudeme daleko, pouze asi 3 hodiny jizdy autem smerem na zapad od Detroitu, asi tak nekde do mist, kde konci malicek na prave ruce a zacina dlan (nevim, jestli jsem to uz nekdy vysvetloval, ale Michigan vypada na mape trosku jako dlan prave ruky a kdyz nekdo rika a vysvetluje, ze odkud je anebo kde byl, tak pouziva prave tu dlan a ukazovak ruky leve ...). Tam se totiz naleza maly zavodni okruh Grattan Raceway, pouzivany zrejme na vsechny mozne ucely, hlavne pak na skoleni a zavodeni na motorkach a v autech.
My (sef nasi firmy Jerry, muj kolega Mirek a ja) jsme se tesili asi jako mali Jardove na pondeli, devatenacty den sesteho mesice posledniho roku dvacateho stoleti (tj. 19.6.2000), kdy jsme meli uz dlouho dopredu (snad 3 mesice) nahlasenou dovolenou v praci a tim padem spoustu casu na vyvadeni ruznych veci. Temi vecmi se pro tento den stali nase oblibene dvoukolove stroje (Yamaha GTS1000, Honda CBR600 F4, Kawasaki ZX6). Proste jsme se sbalili a vydali se na skolu bezpecne jizdy na motorce. Abych pravdu rekl, myslel jsem ze to bude trosku jemnejsi, ale nakonec se nam to vsem libilo a to bylo to hlavni. Na ceste domu se nam uz zrodil plan na dalsi podobnou akci, ktera se bude konat zacatkem zari na jine trati. Ale to uz je vypraveni na jindy.
Takze cele se to zacalo v nedeli odpoledne, kdy jsme se sesli pred nasim firemnim sidlem , kde jsme nalozili vsechny 3 motorky na zapujceny prives a do auta (samozrejme ze ta nejlepsi byla uvnitr ... :-))) ). Po vyrizeni ruznych telefonnich a podobnych zalezitosti jsme do toho auta taky vlezli a vyrazili na zapad. Vsechno bylo dobre upevneno a tak nebyl problem az do cile cele nedelni cesty. Vecer jsme se uz jenom najedli a plni ocekavani zalehli k odpocinku, ktery jsme druhy den potrebovali.
Vstavani bylo trosku krute, uz v 6:00 AM zvonil budik (to je jeste driv nez normalne do prace), ale po nekolika minutach premlouvani se jsme nakonec hrdinne vstali, v hotelu se i najedli a vyrazili ku trati. Tam uz bylo neskutecne mnozstvi ostatnich jezdcu (asi jsme byli jedni z poslednich) a stroju.
Postupne jsme se zaregistrovali, zaplatili dluznou castku a prevlekli do "pracovniho", aby jsme v 8:00 AM zasedli do lavic okolo dreveneho stolu a zacali poslouchat prvni pokyny. Sefem celeho kursu byl Reg Pridmore, byvaly zavodnik a soucasny dlouholety skolitel jizdy na motocyklu. K ruce mel nekolik zkusenych jezdcu a dokonce i jednu vcelku sympatickou mladou zenu.
V podstate jsme se na okruhu stridaly dve skupiny - prvni tech odvaznejsich a zkusenejsich dravcu, kteri jezdili opravdu dost rychle a nase druha skupina, ktera to brala trosku i s rozumem. Takze kazdych 20-30 minut jsme sedeli za stolem a potom zase za riditky, kde jsme vyzkouseli a pilovali, co nam za tim stolem prave rekli. A byli to veci opravdu zajimave, pocinaje spravnym dychanim, pocitani si rychlostnich stupnu, mluveni si do prilby (pokud se neco nepovede) az po spravne balancovani v zatackach, spravne a hlavne plynule brzdeni a opetovne pridavani plynu, spravne koukani dopredu a podobne. Proste cely den bylo stale co se ucit a zdokonalovat. Najeli jsme priblizne 120 km, coz i na konci dne bylo znat. Unava prisla uz okolo druhe hodiny po obede, takze jsem uz radsi zvolnil a procvicoval se v technice jizdy. Maximalni rychlost nebyla v tomto pripade vubec to nejdulezitejsi. Nejzajimavejsi a taky nejkrasnejsi pocit clovek proziva prave v zatacce, kdy stroj vazici radove 190 kg dela presne to, co mu hlava, ruce, telo a nohy prikazi.
Jeste jsem mozna zapomel zminit, ze jsme si museli nase milacky trosku zosklivit jeste pred zapocetim celeho tohoto cirkusu - zadni brzdove svetlo bylo prelepeno silnou neprusvitnou paskou a zrcatka byla tez zaslepena (bud paskou nebo starsi vypranou ponozkou). Proc to cele? Tak to sam nevim presne vysvetlit. Proste to tak je a hotovo. Pocasi nam vyslo opravdu skvele, slunicko se na nas cely den smalo a po mracich ani pamatky. Na druhou stranu ani nebylo moooc velke teplo, protoze v tech kozenych obleccich a helmach opravdu zima neni. Ale to nam i tak nevadilo, vzruseni a nadseni z toho vseho okolo nam nedovolovalo na tyto nepodstatne detaily ani pomyslet. Musim uznat, ze motor vytoceny na radove 9-12 000 otacek za minutu (nekdy i trosku vic) privede milovnika podobnych zarizeni do transu a opravdu ne moc veci ho dokaze z tohoto stavu vyrusit.
Celkove jsme se naucili a dozvedeli opravdu nekolik dobrych veci, jak s takovouto motorkou zachazet, hlavnim a nejdulezitejsim cilem celeho dne bylo se zdokonalit v bezpecnem ovladani vykonneho (radove 100 koni) motocyklu.
Asi zlatym hrebem celeho dne byla volitelna jizda na prani s Reg-em na jeho produkcni Honde VFR1000, kdy si nas posadil postupne na sedlo za nej a svezl se s nama 2 kola po okruhu. Musim rict, ze jsem nekolikrat zaviral oci v zatacce, abych se posleze zase presvedcoval, ze kdyz uz tam jednou jsem tak to chci videt a tak jsem je zase otevrel. To by clovek neveril, co se s takovou motorkou da v zatacce udelat. Takove naklony jsem jeste nezazil, ale vsechno to bylo velmi plynule a bezpecne. To si teda ani nedovedu predstavit, jake to musi byt na opravdove zavodni trati s opravdou zavodni motorkou. Ta jeho Honda (hlavni sponsor) byla i specialne upravena - misto predniho svetla mela malou kameru, takze to cele bylo i nafilmovano i s jeho komentarem. Popravde receno, v okamziku kdy jsem se presvedcoval, ze je opravdu dobre mit obe oci otevrene, on jen tak ledabyle komentoval styl jizdy predjizdenych jezdcu a dokonce obcas i znacku stroje, na ktere ten ktery clovek sedel (BMW, Ducati, Honda, Yamaha, Suzuki, Kawasaki, Aprilia, Buell, Harley, ....).
Jak jsem uz rekl, temer cely den byl ve znameni ruznych pocitu a opojeni, jenom tezko se to da popsat a nebo dokonce vyobrazit. Takze uz jenom dve zaverecne fotky, kde jsme cely nas team a na muj maly portret, aby jste teda vedeli, ze jsem to cele prezil v poradku a bez skrabance na nadrzi - ta se tezko opravuje.
No ted nevim, jak bych to ukoncil, takze asi tak. Vypraveni z Japonska je uz v hrnci a zacina se varit (nebo pect?), ale to jeste nejaky casek potrva. Tak prozatim toto dilko musi zaplnit mezeru.
Preju vsem pekny letni den a brzo zase na ctenou a videnou, venku na me totiz ceka moje zelena krasavice (vrum, vrum ...).
Vas staly dopisovatel,
Honza

Moja email adresa je: kodnar@login.sk