Vanocni putovani po Texasu
Tak cau vsichni,
konecne jsem to dodatloval a posilam na posouzeni. To je asi vsechno pro
tuto chvilku, myslim, ze to co nasleduje pro dnesek staci. Zdravim
vsechny pritomne (telem i dusi),
Honza
PS: prsty uz skoro necitim ...
***************************** Texas Stars ******************************
Texas Story 1998
Jak jsem slibil, tak i plnim a posilam prvni vydani dalsiho pribehu z
cest.
Po kladnych ohlasech z minula jsem se teda odvazil neco sesmolit a takto
to dopadlo. Prosim usadte se a neruste:
Vyrazili jsme na vylet uz 23.12.98 z Dearbornu, cilem te etapy bylo
Indianopolis. Vyjeli jsme pomerne pozde vecer, protoze jsme jeste museli
ten den pracovat ( no i kdyz o pracovni produktivite se neda ani mluvit
.... Den pred vanocemi, kdo by taky pracoval, zejo?). Do Indianopolis
jsme dorazili pozde vecer, takze jsme si jenom pripili s nasima
kamaradama ze Slovenska, co tam bydli, chvilku popovidali a sli spat.
Druhy den jsme tedy se probudili tak nejak (kolem 10:00), napapali,
pripravili a sli si pujcit auto do pujcovny. Dostali jsme cerveny
Mercury Mystique, coz v Evrope jezdi jako Ford Mondeo. Tak jsme ho
naladovali vsema nasema kramama a presne ve 13:00 hodin mistniho casu
(tj. kolem 19:00 evropskeho) jsme vyrazili smerem na zapad - prvni
zastavka byla v St. Louis, kde je tzv. Brana na zapad. To je velky
ocelovy oblouk, kam se da vylezt a koukat dokola. A je to presne na
brehu reky Mississippi. Tak jsme se zdrzeli chvilku a vecer (uz za tmy)
vyrazili stale na zapad, kde jsme dalsi den dorazili do Oklahoma City.
To mesto bylo temer mrtve, na ulici jsme potkali asi celkem 3 lidi - a
to bylo kolem poledniho 25.12.98. TAk jsme skoukli zbytky, resp. misto
kde stala federalni budova, kde asi pred 5 lety explodoval nakladak
trhavin. Opravdu tam nic nezbylo a cele blizke okoli bylo smeteno taky.
Asi to muselo byt dost osklivy.
No potom jsme vyrazili opet na zapad, do Amarilla, coz byla prvna
zastavka na ceste, ktera lezela na uzemi Texasu, nejvetsiho statu USA
(pevninskeho, nejvetsi je jinak Aljaska). Taky se podle tak chovaji,
jsou proste ti nejlepsi a hlavne ti nejvetsi ...
Nicmene Amarillo neni nijak vyznamne az na 10 Cadillac-u zabodnutych
cumakem do zeme (nekdy z 60.let), coz jsme si vyfotili a vlastne zase
jeli pryc. Ja jsem o tom cetl kdysi davno v nejake knize a tak jsem to
chtel videt. Ale kdybych to vedel, jak to skutecne vypada, tak bych se
tam asi tolik nehnal. Ale uz jsme tam byli a tak jsme to nafotili a jeli
dal - tentokrate uz ale na jih. Texas, jak jsem rekl, je obrovsky stat,
takze se klidne muze stat, ze jedes tak 5-6 hodin a stale je okolo to
stejne - NIC. Pole, farmarska zeme, a pole. Nekdy ani svetlo neni zadne
videt, takze mesic a hvezdy je nadherne videt ....
No tak teda po nekolika hodinach za volantem jsme se zastavili v nejake
vesnici, kde byl "nas" motel, zabydleli, ulozili a spali az do rana.
Nastesti jsme se celkem vsichni zhodli v casech spani i vstavani (jeste
jsem se ani nezminil, kdo vlastne jel - takze Paul - coz je kluk
narozeny v Leningrade a asi pred 10 lety odstehovany sem, takze mluvi
plynule obema jazyky, coz rozhodne nebylo na skodu - ucili jsme se
anglicky, za pomoci rustiny, druhym turistou byl Slavek - kluk z
Uherskeho Hradiste - ten umi cesky a jeste i moravsky, takze jsme se
ucili i moravske vyrazy ... :-))) , no a nakonec moje malickost - kluk
.... (nemusim pokracovat)), tak nam to celkem vychazelo, ze jsme
nechodili spat moc pozde a ani nevstavali moc brzo, coz bylo moc
prijemne a hlavne zadouci (za posledni 2 mesice jsem se opravdu moc
nevyspal). TAkze rano jsme se zvedli a vyrazili jeste na jih, kde jsme
nasli nejakou mistni jeskyni, ktera byla docela zajimava. Paul jeste
nikdy predtim v zivote nebyl v jeskyni a tak jsme se tam vydali.
Zajimave (Slavek odmitl se slovy - uz jsem videl Macochu nekolikrate,
takze nemam zajem - coz mel skoro pravdu), ale bylo tam desne vlhko.
Pote jsme se v aute rozhodli, ze trosku zmenime puvodni plan a vyrazime
nejdriv na jih, do Lareda, coz je hranicni mesto mezi USA a Mexicem. TAk
jsme to obratili jeste vic na jih a vecer jsme tam dorazili. Celou dobu
jsme jeli po takovych cestach mezi poli a tak jsem to trosku
"vyprasoval" - ale chybicka se vloudila, policajt me "odpalil" radarem z
auta presne pri prejezdu pres maly kopecek. TAk jsem si nafasoval mensi
listecek, ktery me potom stal vetsi penizky (nebylo az tak hrozne, ale
znam lepsi cesty, jak utratit penize ...). No nic, vecer v Laredu byl
prijemny, teply, i kdyz mesto jako takove az tak zajimave nebylo. Tak
jsme se tedy vyzbrojili odvahou a pasy a vyrazili do Mexica - pesky.
Prosli jsme si asi 3 km tam a zpet, ale musim rict, ze to bylo docela
otresne a trosku jsem mel strach (hlavne o kameru, kterou jsem radsi ani
nevytahl z tasky). Vsichni nas sice upozornovali, ze Mexico je pekna
zeme, ale az nekde ve vnitrozemi. Tomu bych veril, ale ty hranice jsou
besny. Asi po hodine jsme se teda vratili zpatky, celnik nam moc
neveril, ze jsme prijeli z Michiganu (asi 3500 km) jenom proto aby jsme
se sli podivat do Mexica, ale pak jsme ho premluvili a vsechno dobre
dopadlo ....
Vecer jsme jeste vyrazili na cestu, tentokrate uz ale na severo-vychod,
cilove mesto bylo Corpus Christy. Tam jsme ale dorazili az dalsi den
dopoledne, protoze jsme si cestou dali slofika v motelu. Corpus Christu
je mesto primo na pobrezi Mexickeho zalivu a tak jsem myslel, ze tam
bude teplo, ale prece jenom vanoce jsou i tam trosku studene.
Tak jsme zkoukli letadlovou lod Lexington (uz druhou) a potom jeste dve
Columbovi lode (kopie) , projeli a prosli trosku po pobrezi a vyrazili
dal na cestu smerem na severo-zapad - do San Antonia. Tam jsme dorazili
jeste vecer, dali si pizzu a sli opet spat. Dalsi den byl den jako
vymalovany a tak jsme vyrazili do mesta. Musim priznat, ze San Antonio
bylo nejhezci misto za cely tento vylet a tam se mi opravdu libilo
nejvic. Projeli jsme se lodkou (neco jako v Benatkach), dostali jsme
odborny vyklad o historii mesta a taky se dozvedeli, ze cestina je 3-ti
nejpouzivanejsi jazyk v Texasu. Verili by jste tomu? Ja ano! :-))) Sli
jsme se kouknout na vez, nafotili nejake obrazky, vecer si posedeli u
zive indianske hudby a potom s odporem mesto opousteli, aby jsme se
presunuli do hlavniho mesta Texasu - Austinu. Kdyz jsem vecer chtel dat
opet nabit baterku do kamery, tak jsem zjistil, ze jsem nekde "ztratil"
redukci mezi evropskou a americkou zastrckou. No hned mi to bylo jasne,
nechal jsem ji v minulem motelu zapichnutou ve zdi. Nastesti jsme
bydleli asi jenom 80 km jinde, takze jsem tam zavolal a druhy den rano
(uz v 7:00) jsem vyrazil zpet, abych kolem 9 byl opet pripraven vyrazit
na dalsi cestu.
Do Austinu jsme prijeli neco kolem poledniho (je to kousek od sebe), a
tak jsme zkoukli mistni Capitol, coz je neco jako parlament. Je to pry
udajne nejvetsi budova Capitolu v USA (cemuz bych se ani nedivil,
protoze v Texasu je vsechno nejvetsi). A to bylo asi tak vsechno, co
jsme videli v Austinu, protoze nic jineho uz tam nebylo ... A tak jsme
zbalili saky-paky a vyrazili na delsi etapu - do Houstonu. Cestou jsme
se jeste zastavili v Praze, coz je mala vesnicka mezi poli (asi tak 20
domu, 100 lidi???), nafotili cedule v rodnem jazyce a opet vyrazili na
cestu. Vecer jsme se ubytovali , napapali a sli spat (po filmu v
televizi - Bodyguard). RAno jsme se snazili vyrazit co nejdriv, protoze
dnesnim cilem bylo ridici stredicko kosmickych letu, ktere lezi kousek
od Houstonu. Kdyz jsem byl prede 2 lety na Floride na Missu Canaveral,
tak jsem videl odkud to startuje a pristava. Ted jsem teda videl, jake
jsou k tomu potreba pripravy a co jeste je treba udelat. Absolvovali
jsme 3 tury a male kino, ktere bylo celkem zabavne a hlavne poucne.
Nejvetsi radost z toho tam maji asi deti, protoze tam je spousta ruznych
srandice a hracicek, ktere hodne vysvetluji .... (pilot letadla,
navigator, ....).
Po skoro 8 hodinach prohlidky jsme to kolem 9 vecer zbalili, zastavili
se na skok ve meste samotnem (prikladne americke mesto - ulice jako
tenisova sit, mrakodrapy vsude dokola a naprosto prazdne ulice , ....).
Vecerni cesta nas zavedla co nejdal od mesta, resp. co nejbliz k nasemu
dalsimu cily - New Orleans. Novy rok se blizil, resp. bylo presne
31.12.98, kdyz jsem tam dorazili. Puvodne jsme meli jet do Dallasu, ale
jak jsem se zminil na zacatku, v aute jsme plany zmenili a tak jsme
Dallas vymenili za New Orleans, protoze tamni novorocni poulicni party
je pry docela divoka. A taky byla. Navic jsme se tam sesli s nasim
kamaradem Johnem (ktery taky trosku mluvi cesky, resp. moravsky) a jeho
3 kamaradkama, takze jsme se rozhodne nenudili. Ulice byly tak plne, ze
prejit z jednoho chodniku na druhy byla otazka minut a ne vterin ....
Ale nestratili jsme se navzajem, okolo 5 vecer si pripili na evropsky
novy rok, okolo 11 vecer na Michigansky novy rok (New Orleans uz je jina
casova zona) a o pulnoci si pripili na mistni novy rok. Pili jsme pivo,
protoze to bylo dostupne, sampus prisel na radu az o dva dny pozdeji v
Indianopolis. Ale abych nepredbihal, veselily a juchali jsme tam asi do
3 do rana, potom jsme se teda taky zbalili a sli hledat motel, kde by se
dalo prespat. Mesto bylo ale jeste na nohach a tusim ze tam se to asi v
noci nezastavi asi nikdy (jak mi nejaci "domorodci" potvrdili u vycepu).
No nic, do auta a na sever - domu. Ujeli jsme asi 80 km, nez jsme nasli
prvni volny motel, ktery byl asi nejdrazsi na cele ceste, ale taky
nejhorsi. Voda smrdela a tak vsechno bylo divne, ale spali jsme jako
spalci a to bylo dulezite. Rano jsem se ani moc nemyl, protoze ta voda
byla fakt nejaka divna a vyrazili opet na silnici. V planu uz v podstate
nebylo nic vyznamneho, akorat se dostat co nejdriv do Indianopolis,
vratit auto a potom domu. Cestou jsme jeste se stavili u jednoho mojeho
spoluzaka ze skoly v Bratislave, tak jsme pokecali, popili kaficko
(moooc dobre) a jeli dal. Ja jsem byl u nich naposledy loni (vlastne ted
uz predloni), potom na Silvestra na Slovensku (taky predloni) a ted jsme
je trosku prekvapili (bez ohlaseni), ale zvladli to dobre.
No cesta na sever uz nebyla nijak zajimava, proste bylo potreba dojet co
nejdal co nejrychleji. Tak jsme ujeli asi 800 km, kdyz jsme prejizdeli
hranice Indiany. A tam to zacalo byt znova zajimave, protoze ten den nam
stale prselo, ale v Indiane zacinalo snezit a to jsme jeste netusili, co
nas ceka dal.
Stale se priblizujici Indianopolis vsak prinasel stale se zvetsujici
obavy - kdyz jsme tam dojeli, tak ujet asi 30 km mi trvalo neco kolem
1.5 hodiny. Snehova vanice prinesla tuny a tuny snehu a " .... silnicari
byli opet nepripraveni ... ". No jel jsem asi tak prumerne 25km/hod a
koukal vsude mozne, jen abych neco nebo nekoho netrefil a nekdo jiny
netrefil nas. Ale nakonec to dobre dopadlo, dostali jsme se opet k nasim
znamym v poradku. Pak uz stacilo jenom odhazet asi metr snehu z Paulova
auta, prelozit veci, vyrazit do pujcovny vratit auto a hurraa smerem do
Michiganu. Jeste predtim jsme si ale pripili, dali si vybornou cerstve
upecenou babovku, poprali do noveho roku a jeli.
Cesta byla poloprazna ackoliv bylo teprve 8 hodin vecer. Za normalnich
okolnosti by cesta trvala asi 4.5 - 5 hodin domu. Za nenormalnich to
bylo trosku vic (celkem 15 cisteho casu). Proste jsme se v te vanici
vydali na sever, protoze predstava, ze nas to ceka druhy den cely den,
silnice plna aut vracejich se turistu a podobne nas hnala kupredu. Paul
statecne drzel volant jeho trosku skromejsi Toyoty Corolly a tak jsme se
plizili asi 40 km/hod rychlosti stale kupredu. V jednom miste ale ten
volant drzel asi moc pevne a tak jsme se dostali az do snehove zaveje,
kde auto uvizlo jako nic. Pristani bylo mekoucke, ve snehu, ani rychlost
nebyla vyrazna, ale snehu bylo moc a hluboko. Zdaleka jsme vsak nebyli
sami a myslim, ze jsme meli jeste hodne stesti, protoze policajt, ktery
zastavil asi 10 minut pozdeji zavolal odtahove auto, ktere nas
vyprostilo a uz asi za 45 minut jsme to svihali dal (to bylo asi kolem
11:30 vecer). Kdyz jsme konecne po 6 hodinach prekonali hranice s
Michiganem a sjeli z dalnice pro benzin, bylo nam receno, ze dalnice vic
na sever je uzavrena (pro snih) a tak jsme tam teda zustali na noc. Rano
uz bylo pekne vsude bilo, ale bez snezeni a tak uz "pripraveni"
silnicari byli v plne zbroji a valcili se snehem, co se do nich veslo.
Asi po dalsich nekolika hodinach jsme se teda stastne dostali az domu,
ja byl prvni na rade (prijizdeli jsme z mojeho smeru) a tak kolem 1 po
obede jsem mel tu cest zacit odhazovat mojeho PET-u, abych se ho pokusil
nastartovat. Nastesti se to povedlo hned na prvni pokus a tak jsem jel
hned k pumpe natankovat a dofoukat pneumatiky, koupit mliko na rano a
vubec tak si vyzkouset na sucho, jake to je jezdit ve snehu. Docela to
slo. Kluci dorazili domu v poradku, Paul asi kolem 3:30 odpoledne.
No a to by bylo asi tak cele nase story z Texasu. CElkove jsme ujeli
neco malo pres 4500 mil (skoro 7000 km) a zazili jsme si ruzne pocasi,
slunicko na kratasy (koupat jsme se ale nekoupali) az po zimu jako v
psinci (-15C) a snehu jako naozaj .... Ale me se to libilo.
Nasledujici dni bylo jezdeni do prace spis za trest, protoze dalnice
jsou stale jeste od snehu a dneska (patek) zase neco napadlo. V Pondeli
dokonce spousta lidi ani nedorazila kvuli snehu do prace. Jedni nasi
kolegove zustali "viset" 3 dni v Los Angles, protoze hodne letadel
proste neletelo (takze letiste byli vsude uplne precpane lidmi).
Nastesti tento vikend neni co na praci a tak zustanu v posteli a budu
spat, co se do me vejde a potom se probudim a budu se koukat na televizi
(resp. na video) a budu delat NIC, skoro stejne velke jako je v Texasu.
Obcas si neco uvarim a snim a bude mi dobre, aspon doufam.
Tak jak se vam libilo vypraveni? Pochvali a uznani posilejte na zpatecni
adresu , pripominky a negativni hodnoceni posilejte k certu .... :-)))
***************************** Texas Stars *****************************
Honza
Moja email adresa je: kodnar@login.sk
