Vylet do Las Vegas a okoli
Nazdar vsichni ctenari,
tak se konecne dostavam k tomu, abych nejak malicko popsal nas maly
vylet, ktery jsme podnikli na konci mesice listopadu. Mluvim v mnoznem
cisle, jelikoz jsme byli dva. Muj kolega Hideki, puvodem z Japonska a
ja. Cela myslenka letet na Thanksgiving (jeden z nejdulezitejsich svatku
Dikuvzdani tady v Americe) do Las Vegas a okoli me napadla v letadle
cestou zpatky z Minneapolis na konci rijna. A tak jsem zavolal moji
"dvorni" cestovni a turisticke agentce a bylo hotovo. Listky jsem mel,
tak jsem objednal auto a potom uz jenom vymyslet nejaky plan. Nakonec to
celkem vsechno vyslo (plan totiz nebyl moc dlouhy), hlavni bylo se
zrelaxovat a odpocinout si (coz se castecne povedlo).
Takze jsme vyrazili z Detroitu ve ctvrtek rano (25.11.99) a pristali
jsme o 4.5 hodiny pozdeji v Las Vegas, ktere je uz o 3 casove zony dal
na zapad. Takze lokalni cas priletu byl neco po 10 rano. A tak jsme meli
cely den na prohlednuti Las Vegas. Z letadla jeste pred pristanim bylo
videt pekne cele okoli - velka cerveno-hneda poust a velke jezero, ktere
jsme pozdeji meli moznost videt i zblizka.
LAs Vegas samotne neni ani moc velke, po prevzeti auta z pujcovny jsme
na druhy konec mesta prejeli asi za 20 minut (vcetne dost silne dopravni
zacpy). Pocasi nam celkem pralo, byl krasny podzimni teply slunecni den
a tak kratke tricko bylo tak akorat. Prosli jsme si celou hlavni ulici
(The Strip), kde jsou soustredeny vsechny hlavni kasina a dalsi vyznamne
podniky. Zatim jsme se do hazardu nedali s tim, ze si to zkusime
pozdeji, presneji v sobotu vecer. Takze jsme jenom koukali a vybirali to
nejlepsi misto pro nas. Nafotil jsem i nejake fotky a nafilmoval neco
malo filmu. Celkove nejvetsi dojem na me udelali okolni hory, jelikoz
Michigan je rovny jako zehlici prkno a tak jsem uz odvykl. Mesto celkove
je pomerne dost male, ale kasin a podobne ma az dost.
No vecer po zapadu slunce (a rychle veceri v jedne z heren) jsme
vyrazili jeste na zapad do Californie. Tam jsme totiz meli zajitene
ubytovani v malem motylku. Cesta utekla celkem rychle, Hideki nastesti
taky mohl ridit, takze jsem si i odpocinul od volantu. Cestou nas akorat
trosku prekvapila zemedelska kontrola asi 80 mil za hranici v
Californii. Ptali se nas, jestli nevezeme nejakou ovoce a podobne. Tak
jsme rekli ze ne a jeli dal. Po pravde jsem vsak pasoval poctive
Michiganske jablko, ktere jsem pro jistotu jeste vecer snedl (po
zkusenostech z Detroitskeho letiste, kde mi bylo pred rokem jedno
evropske jablko zabaveno a znehodnoceno ...). Jeste dalsi vec byla
trosku zajimava - cestou byla totiz okolo silnice temer uplna tma.
Normalne jsou vsude nejaka svetylka, ale tady to bylo jinak. Druhy den
jsme dostali vysvetleni. Ubytovani probehlo hladce a tak jsme se ulozili
ke spanku.
Rano jsme vstavali az trosku pozdeji, aby jsme se jeste vyspali, protoze
posledni dny v Detroitu byli pracovne dost nabite a vcerejsi cesta autem
nas taky nijak neposilnila. A tak asi v 9 hodin mistniho casu uz sedime
u snidane a planujeme dalsi cestu. Pocasi uplne nadherne - obloha bez
mracku a tak kratasy a tricko je uplne dostatecne vybaveni. Nasim cilem
bylo Death Valley (Mrtve udoli), ktere lezi skoro 90 metru pod hladinou
more. V lete tam teplota dosahuje az 40-50 stupnove hodnoty. V listopadu
uz to neni tak hrozne, pro me to byl prijemny letni den. A tak jsme se
kochali krasami okolni pouste (to je ten duvod zadnych svetel v okoli silnice). Poust to sice neni v pravem slova smyslu,
nazval bych to spis neco jako step - sucha zeme s nizkym kerovitym
porostem. Tak jsme ujeli asi 100 mil (bez zadnych vyznacnych mist okolo)
a dorazili do centra Death Valley, kde jsme si nafasovali nejake mapy a
brozury a vydali se dal. Puvodne tam bylo more (nekolik milionu let pred
nasim letopoctem), ted uz je to cele suche a v nekterych mistech je dno
uplne bile - temer cista sul. No nez jsme
toto vsechno zkoukli, uz byl vecer a tma prisla okolo 5:30 PM. A tak
jsme se zbalili a vyrazili smerem na vychod - do Grand Canyonu. Cestou
jsme se jeste zastavili aby jsme zkoukli uplne krasne temnou oblohu s
jasnymi hvezdami. Neco takoveho uz jsem dlouho nevidel. Nejblizsi
civilisace byla v te chvili nekolik desitek mil daleko.
Cesta byla tentokrate dost daleka (temer 6 hodin jizdy) , dokonce jsme
prejeli do druheho casoveho pasma. Takze po prijezdu jsme na nic
necekali a sli spat. Cestou jsme se jeste stavili na jidlo a to bylo asi
tak vsechno na ten den.
Sobota - pocasi opet krasne slunecni, ale uz nejake mraky v dalce bylo
videt. Vyrazili jsme do Grand Canyonu, ja uz jsem tam jednou byl, Hideki
tam byl poprve. Kdyz jsme prisli poprve na hranu canyonu, tak rikal, ze
pry se mu stahly obe pulky .... Trosku strasidelne to asi je, ale spis
bych rekl ze je to ohromujici ... Delka
canyonu je neco pres 300 mil, hloubka v techto mistech asi 1.6
kilometru, po pesi stezce je to neco kolem 12 km chuze (jednim smerem).
Dolu jsme tentokrate nesli (pred 2 lety jsem se i dole byl podivat, i
kdyz ne az uplne u reky), bylo dost hodin a nebyli jsme na to
pripraveni. Takze nekdy priste .... A tak jsme jeste nafotili nejake
fotky a jeli pryc. Pocasi se taky trosku ochladilo a tak byl nejvyssi
cas. Pri odjezdu jsme se jeste stavili v IMAX kine, kde nam pustili
celkem zajimavy filmovy pribeh o dobyvani Grand Canyonu .. A potom uz
zase do auta a hurra zpet do Las Vegas, do viru mesta ... Cesta byla
trosku delsi nez jsem myslel (neco pres 4 hodiny) a tak jsme tam
dorazili i trosku unaveni. Ubytovali jsme se a .... malem usnuli na
posteli. Ale nakonec jsme se nejak premohli s tim, ze jsme teda uz v Las
Vegas a tak je treba jit hrat do herny. Mel jsem vyhrazeno $20 na utratu
... Nejdrive jsme se ale sli nekam najist, ale to nebylo tak jednoduche
jelikoz uz bylo asi 11:30 PM a to uz se pomalu vsechny bufety zaviraji.
Herny maji otevreno celou noc, ale jidlo ne. :-( No nakonec nas jeste v
jedne restauraci obslouzili (celkem jsme se nadlabli) a tak byl akorat
cas na hru. Tak jsem si rozmenil, dostal jsem velke jednodolarove zetony
a sel jsem na to. Hodim prvni minci, zatahnu za paku a ... nic. Zatahnu
podruhe a zase nic a potreti taky nic. No to jsem vcelku predpokladal,
ale co jsem zjistil az na miste bylo to, ze me to vubec nebavilo ... A
tak jsem to jeste zkousel i jinde a vsude jsem dopadl stejne (obdobne i
Hideki) a tak jsme si nechali vratit $10 (zbytek jsem utratil) a stastni
jsme vyrazili domu. To uz totiz bylo asi 2:30 rano (5:30 Detroitskeho
casu). Takze ted muzu rict - byl jsem tam a zkusil jsem si to (a uz tam
nikdy znova nemusim). No nevadi, je na svete hodne zajimavejsich mist.
V nedeli jsme tedy pospali trosku dele (jednak aby jsme se vyspali a
jednak jsme meli dost casu), na planu byla pouze prehrada Hoover Dam,
ktera lezi na rece Colorado na hranici mezi Arizonou (Grand Canyon) a
Nevadou (Las Vegas). Ani nevim, cim je vyznamna ta prehrada (postavena v
letech 1931-1935), snad jenom tim, ze jeden konec ma o hodinu vic nez
druhy (casova hranice). I kdyz popravde receno taky pusobi celkem
ohromnym dojmem. Ale hlavne to velke jezero (viditelne i z letadla) je
nejvetsi umele vytvorene jezero v USA. Prosli jsme si tedy celou
prehradu, absolvovali i turu uvnitr, zkoukli jsme i nekolik
dokumentarnich filmu (moc zajimavych) a bylo hotovo. Odpoledne jsme tedy
vyrazili opet do Las Vegas a cestou se jeste stavili na jidlo v nejakem
kasinu. Nas let mel odlet v 19:20 mistniho casu a prilet v 2:10 AM
Detroitskeho casu. Vsechno uz potom probehlo celkem bez problemu. V
Detroitu nas privitalo mrazive zimni pocasi, na aute jsem mel namrazu ze
az. Do postele jsem se dostal az neco kolem 4 hodiny ranni, takze jsem
do prace vstaval az na devatou (predem povoleno od sefky). Hideki (sycak
... :-)) ) si vzal den dovolene, ja uz bohuzel tuto vysadu nemam,
jelikoz jsem si vsechno vybral v lete ...
A tak jsem potom cely tyden dohanel nedospane hodiny, ale vypada to tak,
ze jeste ani ted jsem to uplne nedospal ....
TAkze asi tak, to byl teda nas maly vylet na zapad od vsednich dnu.
Doufam, ze se povidani libilo, pripadne komentar vitan (pouze
pozitivni), dotazy odpovim pozdeji .... :-)))
S timto se pro dnesek loucim, stejne uz je desne pozde vecer (nedele
skoro 23:00) a tak se mejte vsichni krasne a brzo zase na ctenou se
tesi,
Honza
Moja email adresa je: kodnar@login.sk