Vylet do Las Vegas a okoli


Nazdar vsichni ctenari,
tak se konecne dostavam k tomu, abych nejak malicko popsal nas maly vylet, ktery jsme podnikli na konci mesice listopadu. Mluvim v mnoznem cisle, jelikoz jsme byli dva. Muj kolega Hideki, puvodem z Japonska a ja. Cela myslenka letet na Thanksgiving (jeden z nejdulezitejsich svatku Dikuvzdani tady v Americe) do Las Vegas a okoli me napadla v letadle cestou zpatky z Minneapolis na konci rijna. A tak jsem zavolal moji "dvorni" cestovni a turisticke agentce a bylo hotovo. Listky jsem mel, tak jsem objednal auto a potom uz jenom vymyslet nejaky plan. Nakonec to celkem vsechno vyslo (plan totiz nebyl moc dlouhy), hlavni bylo se zrelaxovat a odpocinout si (coz se castecne povedlo).
Takze jsme vyrazili z Detroitu ve ctvrtek rano (25.11.99) a pristali jsme o 4.5 hodiny pozdeji v Las Vegas, ktere je uz o 3 casove zony dal na zapad. Takze lokalni cas priletu byl neco po 10 rano. A tak jsme meli cely den na prohlednuti Las Vegas. Z letadla jeste pred pristanim bylo videt pekne cele okoli - velka cerveno-hneda poust a velke jezero, ktere jsme pozdeji meli moznost videt i zblizka.
LAs Vegas samotne neni ani moc velke, po prevzeti auta z pujcovny jsme na druhy konec mesta prejeli asi za 20 minut (vcetne dost silne dopravni zacpy). Pocasi nam celkem pralo, byl krasny podzimni teply slunecni den a tak kratke tricko bylo tak akorat. Prosli jsme si celou hlavni ulici (The Strip), kde jsou soustredeny vsechny hlavni kasina a dalsi vyznamne podniky. Zatim jsme se do hazardu nedali s tim, ze si to zkusime pozdeji, presneji v sobotu vecer. Takze jsme jenom koukali a vybirali to nejlepsi misto pro nas. Nafotil jsem i nejake fotky a nafilmoval neco malo filmu. Celkove nejvetsi dojem na me udelali okolni hory, jelikoz Michigan je rovny jako zehlici prkno a tak jsem uz odvykl. Mesto celkove je pomerne dost male, ale kasin a podobne ma az dost.
No vecer po zapadu slunce (a rychle veceri v jedne z heren) jsme vyrazili jeste na zapad do Californie. Tam jsme totiz meli zajitene ubytovani v malem motylku. Cesta utekla celkem rychle, Hideki nastesti taky mohl ridit, takze jsem si i odpocinul od volantu. Cestou nas akorat trosku prekvapila zemedelska kontrola asi 80 mil za hranici v Californii. Ptali se nas, jestli nevezeme nejakou ovoce a podobne. Tak jsme rekli ze ne a jeli dal. Po pravde jsem vsak pasoval poctive Michiganske jablko, ktere jsem pro jistotu jeste vecer snedl (po zkusenostech z Detroitskeho letiste, kde mi bylo pred rokem jedno evropske jablko zabaveno a znehodnoceno ...). Jeste dalsi vec byla trosku zajimava - cestou byla totiz okolo silnice temer uplna tma. Normalne jsou vsude nejaka svetylka, ale tady to bylo jinak. Druhy den jsme dostali vysvetleni. Ubytovani probehlo hladce a tak jsme se ulozili ke spanku.
Rano jsme vstavali az trosku pozdeji, aby jsme se jeste vyspali, protoze posledni dny v Detroitu byli pracovne dost nabite a vcerejsi cesta autem nas taky nijak neposilnila. A tak asi v 9 hodin mistniho casu uz sedime u snidane a planujeme dalsi cestu. Pocasi uplne nadherne - obloha bez mracku a tak kratasy a tricko je uplne dostatecne vybaveni. Nasim cilem bylo Death Valley (Mrtve udoli), ktere lezi skoro 90 metru pod hladinou more. V lete tam teplota dosahuje az 40-50 stupnove hodnoty. V listopadu uz to neni tak hrozne, pro me to byl prijemny letni den. A tak jsme se kochali krasami okolni pouste (to je ten duvod zadnych svetel v okoli silnice). Poust to sice neni v pravem slova smyslu, nazval bych to spis neco jako step - sucha zeme s nizkym kerovitym porostem. Tak jsme ujeli asi 100 mil (bez zadnych vyznacnych mist okolo) a dorazili do centra Death Valley, kde jsme si nafasovali nejake mapy a brozury a vydali se dal. Puvodne tam bylo more (nekolik milionu let pred nasim letopoctem), ted uz je to cele suche a v nekterych mistech je dno uplne bile - temer cista sul. No nez jsme toto vsechno zkoukli, uz byl vecer a tma prisla okolo 5:30 PM. A tak jsme se zbalili a vyrazili smerem na vychod - do Grand Canyonu. Cestou jsme se jeste zastavili aby jsme zkoukli uplne krasne temnou oblohu s jasnymi hvezdami. Neco takoveho uz jsem dlouho nevidel. Nejblizsi civilisace byla v te chvili nekolik desitek mil daleko. Cesta byla tentokrate dost daleka (temer 6 hodin jizdy) , dokonce jsme prejeli do druheho casoveho pasma. Takze po prijezdu jsme na nic necekali a sli spat. Cestou jsme se jeste stavili na jidlo a to bylo asi tak vsechno na ten den.
Sobota - pocasi opet krasne slunecni, ale uz nejake mraky v dalce bylo videt. Vyrazili jsme do Grand Canyonu, ja uz jsem tam jednou byl, Hideki tam byl poprve. Kdyz jsme prisli poprve na hranu canyonu, tak rikal, ze pry se mu stahly obe pulky .... Trosku strasidelne to asi je, ale spis bych rekl ze je to ohromujici ... Delka canyonu je neco pres 300 mil, hloubka v techto mistech asi 1.6 kilometru, po pesi stezce je to neco kolem 12 km chuze (jednim smerem). Dolu jsme tentokrate nesli (pred 2 lety jsem se i dole byl podivat, i kdyz ne az uplne u reky), bylo dost hodin a nebyli jsme na to pripraveni. Takze nekdy priste .... A tak jsme jeste nafotili nejake fotky a jeli pryc. Pocasi se taky trosku ochladilo a tak byl nejvyssi cas. Pri odjezdu jsme se jeste stavili v IMAX kine, kde nam pustili celkem zajimavy filmovy pribeh o dobyvani Grand Canyonu .. A potom uz zase do auta a hurra zpet do Las Vegas, do viru mesta ... Cesta byla trosku delsi nez jsem myslel (neco pres 4 hodiny) a tak jsme tam dorazili i trosku unaveni. Ubytovali jsme se a .... malem usnuli na posteli. Ale nakonec jsme se nejak premohli s tim, ze jsme teda uz v Las Vegas a tak je treba jit hrat do herny. Mel jsem vyhrazeno $20 na utratu ... Nejdrive jsme se ale sli nekam najist, ale to nebylo tak jednoduche jelikoz uz bylo asi 11:30 PM a to uz se pomalu vsechny bufety zaviraji. Herny maji otevreno celou noc, ale jidlo ne. :-( No nakonec nas jeste v jedne restauraci obslouzili (celkem jsme se nadlabli) a tak byl akorat cas na hru. Tak jsem si rozmenil, dostal jsem velke jednodolarove zetony a sel jsem na to. Hodim prvni minci, zatahnu za paku a ... nic. Zatahnu podruhe a zase nic a potreti taky nic. No to jsem vcelku predpokladal, ale co jsem zjistil az na miste bylo to, ze me to vubec nebavilo ... A tak jsem to jeste zkousel i jinde a vsude jsem dopadl stejne (obdobne i Hideki) a tak jsme si nechali vratit $10 (zbytek jsem utratil) a stastni jsme vyrazili domu. To uz totiz bylo asi 2:30 rano (5:30 Detroitskeho casu). Takze ted muzu rict - byl jsem tam a zkusil jsem si to (a uz tam nikdy znova nemusim). No nevadi, je na svete hodne zajimavejsich mist.
V nedeli jsme tedy pospali trosku dele (jednak aby jsme se vyspali a jednak jsme meli dost casu), na planu byla pouze prehrada Hoover Dam, ktera lezi na rece Colorado na hranici mezi Arizonou (Grand Canyon) a Nevadou (Las Vegas). Ani nevim, cim je vyznamna ta prehrada (postavena v letech 1931-1935), snad jenom tim, ze jeden konec ma o hodinu vic nez druhy (casova hranice). I kdyz popravde receno taky pusobi celkem ohromnym dojmem. Ale hlavne to velke jezero (viditelne i z letadla) je nejvetsi umele vytvorene jezero v USA. Prosli jsme si tedy celou prehradu, absolvovali i turu uvnitr, zkoukli jsme i nekolik dokumentarnich filmu (moc zajimavych) a bylo hotovo. Odpoledne jsme tedy vyrazili opet do Las Vegas a cestou se jeste stavili na jidlo v nejakem kasinu. Nas let mel odlet v 19:20 mistniho casu a prilet v 2:10 AM Detroitskeho casu. Vsechno uz potom probehlo celkem bez problemu. V Detroitu nas privitalo mrazive zimni pocasi, na aute jsem mel namrazu ze az. Do postele jsem se dostal az neco kolem 4 hodiny ranni, takze jsem do prace vstaval az na devatou (predem povoleno od sefky). Hideki (sycak ... :-)) ) si vzal den dovolene, ja uz bohuzel tuto vysadu nemam, jelikoz jsem si vsechno vybral v lete ... A tak jsem potom cely tyden dohanel nedospane hodiny, ale vypada to tak, ze jeste ani ted jsem to uplne nedospal ....
TAkze asi tak, to byl teda nas maly vylet na zapad od vsednich dnu. Doufam, ze se povidani libilo, pripadne komentar vitan (pouze pozitivni), dotazy odpovim pozdeji .... :-)))
S timto se pro dnesek loucim, stejne uz je desne pozde vecer (nedele skoro 23:00) a tak se mejte vsichni krasne a brzo zase na ctenou se tesi,
Honza



Moja email adresa je: kodnar@login.sk